Byl jsem v dobré náladě a moje lví komediantská povaha mi našeptávala, abych vyvedl zase nějakou lumpárnu. Teda ne nic moc, jen tak něco pro zasmání. Otevřel jsem tedy jednu z chattových místností na internetu, abych se podíval jak tam hnijí stojaté vody, jak se na internetu říká. A ještě teď se tomu směju.

Ve zdravotnictví je podle průzkumů veřejného mínění korupce značně rozšířena. Péči sice hradí zdravotní pojišťovny, ale pokud nejde o akutní případy, čekají pacienti v pořadníku na operaci i roky. Mnozí to řeší úplatkem. Dokument Lídy Rakušanové a Jiřího Krejčíka mladšího Bozi v bílém mapuje situaci českého zdravotnictví. Česká televize ho uvede ve čtvrtek 20. června ve 23:20 na svém prvním programu.

Čtyřletý chlapec se jménem Hasib se šklebí jako zvíře a opakovaně tluče hlavou o podlahu. Mladík Favad říká, že jeho otec se každou noc probouzí vylekán a zděšen. Stařec Muhammad odvrací zrak od trosek své vesnice; když se na ně dívá, ochromuje ho vzpomínka na znetvořená těla.

Nenechte se napálit! Vezměte to do svých rukou, přestaňte se spoléhat na zázračné přístroje i preparáty a vraťte se k přirozenému způsobu údržby zdraví. Uvidíte, že ušetříte čas i peníze.

Všude se o tom mluví: výplach střev - colon terapie - hydro colon... Tak jsem si řekla, že to zkusím. Všichni přece tvrdí, že se mi nemůže nic stát! A jak to nakonec dopadlo?

Na psychiatriích po celém Slovensku se objevují pacienti s diagnózou klient nebankovní
instituce, napsal slovenský list Sme v souvislosti s vlnou krachů investičních společností, donedávna slibujících mimořádné zúročení vkladů od obyvatelstva.

Angíny, alergie, kandidózy, deprese, ... Proč mě vlastní zkušenosti dovedly k názoru, že lékaři často vůbec nevědí, jak pacienty doopravdy léčit. Už mnohokrát jsem si nakonec musela pomoci sama. Dočkám se poděkování od zdravotní pojišťovny?

Pohybuji se hodně mezi lidmi, kteří se zabývají duchovnem. Často slýchávám výrazy:
"Mé právo, mé rozhodnutí, moje názory, cítím se použitý, zneužitý,
zmatený, rušíš mi mé hranice, moje aura stojí tak, opustil jsem
tělo" atd. Říkám si, co ti lidé pořád blbnou?

V době, kdy jsem se přistěhoval do vojenského městečka mi bylo kolem třiceti let, ženatý a tři děti. Nastoupil jsem jako voják do místních kasáren, dostal byt a moje manželka si našla práci. Přehouply se první vánoce a já dostal větší byt o jeden pokoj. A tam to začalo.

Každý rok jsem si dávala ty samá předsevzetí: zhubnu, přestanu kouřit a dám si do pořádku svůj osobní život. No nikdy se to nepovedlo. Loni jsem se tedy rozhodla s novoročními předsevzetími skoncovat a šla jsem na to trochu jinak.

Seděli jsme v baru a slavili narozeniny. Můj známý, tedy oslavenec, ke mě v jednu chvíli pronesl:

Nedávno jsem četl knihu od brazilského spisovatele Pauola Coelho VERONIKA SE ROZHODLA ZEMŘÍT. Je to kniha z prostředí psychiatrické léčebny a pojednává o osudech lidí, kteří se nějak "zbláznili". Velmi mě oslovil následující úryvek, který popisuje rozhovor jedné pacientky s tamním primářem, kterého se ptá na to, jestli je vyléčena:

Alora Galeová z coloradského Boulderu vypadá jako ostatní dívky jejího věku. Je studentkou druhého ročníku místní střední školy a nemá se školou potíže. Doufá, že za měsíc, kdy jí bude šestnáct, udělá řidičskou zkoušku a že se jí podaří najít brigádu, aby se mohla oddávat své nákupní vášni. Přece je na ní něco mimořádného - vypadá, jako by byla stále ve střehu, a taky je křehčí než ostatní. Před osmi lety lékaři zjistili, že její matka má AIDS.

Také se Vám zdá, že poslední dobou se nějak roztrhl pytel s léčiteli, vykladači snů, terapeuty a nebo "psychoterapeuty"?

Cítil jsem, že dělám opravdu pokroky a téměř vše, o co jsem se snažil, se mi podařilo rozvinout. Snažil jsem se být trpělivý a nevšímat si vedlejších efektů a nezdarů a nějakej šok elektrickým proudem mě nedokázal odradit. Ale přece jen mi ta elektřina pomohla - teda rozsvítilo se mi. Usiloval jsem o osvícení, jež se mi dostalo v podobě elektrického proudu. A začal jsem vydávat elektřinu.Vzal jsem do ruky žehličku a ona se rozpálila, aniž bych ji zapnul do zásuvky. To byla opět nová dimenze.

Jak to vlastně začalo? Nečekejte, že Vám tady budu popisovat návod na meditaci, kontemplaci či jiné podobné nesmysly, kterým stejně nevěříte. Moje cesta začala úplně normálně.Jednoho dne jsem prostě ráno vstal z postele podíval se do zrcadla. A ....

Nejsem televizní maniak, ale rád sleduji různé filmy a nebo dokumentární pořady o přírodě, medicíně a snažím se mít trochu rozhled, o co "go" v tom našem malém světě. Zrovna jsem sledoval americký film s Robin Williams "When dreams come thru". V jednom momentu jsem se zastavil a něco mnou pohnulo.

Poslední dobou se čím dál víc pozastavuji nad úrovni vzdělanosti dnešního světa. Je to v podstatě velice složitá otázka a je potřeba se dívat i za oponu věcí a povrchnosti.

To všechno znělo moc pěkně a uklidňujícně, ale ve mě byla pořád otázka proč jsem tady teď a kde jsem a ..... Nebylo odpovědí. Zeptal jsem se. "Prostě tehdy jsem stál při tobě, protože nebyl tvůj čas ODEJÍT. A všechno má svůj čas." Ale proč přišel ten můj čas zrovna teď, když jsem měl před sebou tolik práce, tolik obrazů a povídek, tolik toho co udělat. "Všechno má svůj čas," řekl stařík.

Tak na mě přišla řada. Přišlo to náhle a bylo to příliš rychlé. Ani jsem si to neuvědomil a nestačil jsem a říct nikomu sbohem. Seděl jsem na pláži Atlantického oceánu, kde nikdo nebyl, jen já. A pozoroval západ slunce. Bylo to nádherné, klidné, tiché a uklidňující. Zavřel jsem oči a nasával vůni moře prosycenou solí. A zaposlouchal se do zvuku v tom tichu. Slyšel jsem, jak mi bije srdce a křik racků. Šumění vln a palmového listí ve větru. A pak jsem se podíval na obzor tam někam do dálky a viděl tu obrovskou hloubku. V tu chvíli jsem si dokázal představit sám sebe a cítit to a přesně jsem věděl, jaký má asi člověk pocit ocitnout se sám tam někde uprostřed oceánu.