Reklama

antipsychotika

Britta (Ne, 26. 10. 2008 - 13:10)

prostě nikomu nevysvětlím,že jsem byla v pohodě,když jsem tam šla,vy si pořád budete tvrdit tu svou,protože nějaké rozumné vysvětlení jak obhájit doktory si najít musíte.Neměla jsem žádné příznaky nemoci,proto jsem ani nemělá co tomu doktorovi říct,proto nevěděl,jak mě má léčit.Akorát jsem byla neštastná a brečela jsem,vzpomněla jsem si na to, že jsem kdysi chtěla být učitelka a hledala jsem jiné místo, protože mi to v práci připomínalo mého bývalého.To byl docela normální porozchodovej stav,copak jste si to nikdy neprožili?Nebyl to stav schizofrenie a kdybych tenkrát nešla za doktorem a nespolkla ten prášek, mohla jsem mít ted mozek v pořádku a nemusela jsem trpět.Doktor nepřišel a neřekl mi, na vaše problémy mám prášek, kterej vám zvedne náladu,prostě mi předepsal první sračku, která ho napadla a ty další sračky mě jen dodělali.Kolikrát to ještě budu muset napsat.Chlorprothexin brát nebudu, nevěřím tomu, že by mi ten prášek mohl pomoct usnout,protože to že nemůžu spát způsobil risperdal,stejně tak jako nevěřím tomu že by to mohlo udělat miabene a bez risperdalu na tom budu naprosto stejně.Brala jsem cipralex,risperdal,rivotril,zyprexu,lamictal,diazepam,seroquel,lexaurin,dimexol,neurol,oxazepam,argofan,epimil,tisercin,buspiron,akineton a kdo ví co ještě.Každý z těch prášků mě akorát odrovnal a měla jsem na ně nežádoucí účinky.Po seroquelu jsem přestávala třeba vidět,šíleně jsem trpěla klepáním,měla jsem po něm epileptický záchvat a zrychloval mi srdeční činnost,dokonce jsem po něm měla horečku a skolabovala jsem,málem jsem vyzkočila z okna,když jsem ho brala delší dobu,trpěla jsem závratěma.Když jsem jako první antipsychotikum dostala risperdal, ani jsem nevěděla co dělám jak na mě blbě působil, každý den jsem se cítila jinak,celá jsem se klepala a nedokázala jsem si ani zapamatovat kam jsem co položila,nemohla jsem číst ani psát,probouzela jsem se každý den ve tři ráno,po zyprexe jsem zase začala být vzteklá.Dodneška nevím v čem mi měly ty prášky pomoct, tak at mi to někdo vysvětlí,proč mi třeba doktor předepsal ten cipralex,když jsem mu neřekla,že se cítim nějak blbě, když jsem netrpěla ani úzkostí ani depresí.Proč mi potom dali risperdal,když jsem jim říkala,že ten můj stav je po tom cipralexu.Na co jsem dostala všechny ty prášky?Proč mi předepsali znovu risperdal,když jsem jim řekla, že jsem doma spolkla zyprexu a začal mě šíleně pálit mozek,že j?em nemohla ani vydržet na jednom místě.Než jsem si začala s těma lékama, žádný z těch problémů jsem neměla.A mám být ted sticha a lhát,že mi doktoři z něčeho pomohly, když to tak není?Když mě vlastně do tohodle stavu dostali oni těma svejma lékama?

Pavel (Ne, 26. 10. 2008 - 09:10)

Britto,Yossarian má pravdu v tom,že tento druh léků má skutečně silné vedlejší účinky a člověk se jich snaží za každou cenu zbavit.,Problém je ale v tom,že bez nich to nejde.Já jsem si na potřebu je snižovat,zbavit se jich, tak navykl,že bych je vysazoval i když už žádný rozumný důvod pro to nemám.Pokud bereš velké dávky,tak to chvíli vydrž,až zaberou .tak Ti je doktor sníží a pak už to jde.

Mion (Ne, 26. 10. 2008 - 09:10)

Britto, risperdal a chlorprothexin, to jsou ty nejhorší dryjáky, které snad existují, takže se ani nedivím, že ti je po nich blbě. Jaké léky jsi už brala, jestli se můžu zeptat?

Yossarian (Ne, 26. 10. 2008 - 07:10)

Ne ty jsi byla nemocná Brito, měla jsi začátek té schizofrenie, prodromy ....a teĎ bohužel vůbec nemáš náhled i když léky bereš, nezabírají ti na tvůj blud .....a to nechápu , nám všem léky zabraly...

Hele Mion já taky nesnáším Seroquel, měla jsem po něm hrozný potíže,snědla jsem asi dva a hned jsem řvala že ho nechci, když vám prášek nesedne, tak se hned bra?te.....já jsem vystřídala 30 léků,než jsem našla lék, o kterém vůbec nevím a moje dcera asi dvacet -bere Tiapru-předtím byla uplně zničená z těch léků.

Britta (So, 25. 10. 2008 - 23:10)

Pavle: beru risperdal consta a mimo toho,že mi je pokaždé blbě,když to dostanu a šíleně mě pálí mozek, to na mě nemá žádnej terapeutickej vliv.Vlastně ani nevím v čem jako by mi to mělo pomoct.Nechápala jsem ani ty ostatní prášky v čem mi měly pomoct.Když doktorovi řeknu,že jsem tenkrát neměla žádnej psychickej problém,ale pouze problém existencionální, tak si bude tukat na hlavu, stejna tak jako si tukáte vy.Když si čtu na různých forech ty příspěvky jak to začalo a jak ty nemoce probíhají, tak mě to akorát utvrzuje v tom, že jsem netrpěla žádnou nemocí ani jsem nebyla neurotická.Moje doktorka mě ani nevyšetřila a psychiatr sám uznal, že nevěděl co mi je, tak střelil prášek prostě od oka.Ted bych potřebovala, aby se vrátil čas a já nespolkla ani jeden z těch drijáků, aby se mi vrátil mozek do původního stavu v jakém byl předtím.Abych zase mohla cítit tak jako dřív, smát se, zpívat, tancovat,abych se zase mohla opíjet do bezvědomí,abych mohla spát dvanáct hodin, aby se mi zase zdály sny,abych zase mluvila ze spaní,abych mohla cítit něco ze sexu,abych měla měsíčky a musela si brát ibalgin proti bolestem,aby se mi zase motala hlava při ranní cigaretě, abych necítila jen bolesti mozku a pálení, aby se nestalo nic z toho co se stalo, abych mohla žít tak jak jsem žila předtím a nemusela chcípat na posteli,abych zase cítila adrenalin přitom, když řídím rychle auto, abych mohla brečet a přitom tancovat při měsíčku, abych zase mohla psát básničky a ty své příběhy do sešitu, abych se mohla s rodičema pohádat,nebo abych jim rozmlouvala jejich hádání, aby mi zase srdce tlouklo tak jako dřív, abych měla vyběhlé žíly, abych cítila vzrušení,rozčilení,abych měla emoce, cítila lásku, vztek, ukřivdění,zkrátka abych byla zase člověk, ta super holka jaká jsem byla před tím, než jsem si začala s psychiatrama.Co je to za pomoc, když se ted cítím takhle zničeně?Jaký to mělo mít na mě terapeutický vliv?Vždyt ani sám doktor neví v čem mi ty prášky měly pomoct.Na spaní mi předepsal miabene a chlorprothexin, ale já to prostě brát nebudu, nejsem hloupá, co kdyby se stalo ještě něco horšího,stačí to co napáchaly ty prášky ted.Zázrak se nestane a já už nikdy nebudu jako předtím a můžou do mě rvát antipsychotika a antidepresiva horem dolem a mě to stejně nepomůže.Jak by taky mohlo, když jsem se začala nesmyslně léčit v době, kdy mi nic nebylo a já se necítila nijak zničeně.Nemluvila bych takhle, kdybych si to co píšu neprožila,neobvinovala bych doktora, že mi dal vůbec nějakej prášek, kdyby mi ten prášek nic neudělal, nevymýšlela bych si tady hrozné scénáře, kdyby se to nestalo.Není žádné východisko z téhle prekérní situace a nepomůže mi ani svěcená voda ani modlidby.Když jsem šla k tomu psychiatrovi prvně, nemohla jsem mu říct, jak se cítím,protože jsem se necítila nijak špatně,proto nevěděl co mi je.Dva před ním mě vyhodili a doporučili mi, abych si našla koníčky a já do třetice všeho dobrého a zlého si našla psychiatra magora co prášky předepisuje jen tak, aniž by věděl, jak se kdo cítí.Řekl mi, kdyby vám nic nebylo, tak byste přeci nevyhledala doktora.No je to logický, ale to bych nebyla prostě já.Opravdu se stalo to, že jsem vyhledala doktora v době, kdy mi nic nebylo a prášek jsem spolkla z blbosti.A nevymýšlela bych si,že mi ty prášky ublížily, kdyby to tak nebylo.

Britta (So, 25. 10. 2008 - 23:10)

Mion:ono je lepší si s tím vůbec nezačínat, ale pro toho, kdo onemocní věřím že je to záchrana, i když ty léky nejsou stoprocentní a vždycky se najde nějakej nežádoucí účinek

Mion (So, 25. 10. 2008 - 22:10)

Ahoj. Tak ani napodruhé se mi s antipsychotiky nevedlo dobře. Bral jsem minimální možnou dávku Seroquelu (100mg denně). Sice fungoval, ale dostal jsem z něj šílený vnitřní neklid, který nešel vydržet. A ač je to vlastně lék na lepší spaní, tak u mě to fungovalo přesně opačně. Budil jsem se po něm 6x za noc a ty šílené noční můry, to byl fakt děs. Toť má zkušenost se Seroquelem

britta (So, 25. 10. 2008 - 17:10)

Stího jo jsem nemocná z toho co jsem spolykala,ted už se doopravdy dá říct,že jsem onemocněla,ale bohužel já se z toho už nedostanu,protože mi v tom žádný doktor nepomůže,ze zdravého člověka udělali nemocného.Nevím co bude dál,ale žít takhle se nedá.A můžou do mě prát antipsychotika a antidepresiva,pořád na tom budu stejně blbě a přitom by bývalo před rokem stačilo zajít za psychologem a jít zase do práce,protože můj problém nebyl nijak velkej,vlastně byl naprosto banální.Neměl mi co dávat prášky a já je prostě neměla polykat.Ted mám poškozené zdraví a nic mi nepomůže.A přitom si za to můžu jen já sama,že jsem tam vlezla.

Pavel (So, 25. 10. 2008 - 16:10)

Britto,jaké bereš injekce?

stíha (So, 25. 10. 2008 - 13:10)

Tak jsem si to tady po delší době přečetl a začínám se přiklánět k tomu,že Britta je zřejmě opravdu nemocná a také s úsměvem zjištuji,že Yossar změnila způsob psaní,vynechala tu svou příšernou aroganci a snaží se doopravdy pomoci.
Tak Yossar jen tak dál!

Pavel (So, 25. 10. 2008 - 10:10)

Yossarian,Britta může mít na mysli,že její původní potíže měly charakter neurozy a ta byla léčena silnými antipsychotiky.Po náhlém a úplném vysazení antipsychotik z vysokých dávek, došlo paradoxně k psychotickým příznakům.Zda je toto možné či nikoli ,s tím by se měla obrátit na lékaře.Tudy asi spekuluje Britta.To ale my neposoudíme.

Yossarian (So, 25. 10. 2008 - 08:10)

Víš Brito, já jsem znala primáře v Kosmonosech, kterej polykal každou novou tabletku-několik dní, kterou chtěl dát pacientům,aby věděl jaký má učinek a jak je silná atd ...antidepresiva například také....a primáře dělá dodnes, má pod sebou několik oddělení....mozek má v pořádku ....takže ty máš opravdu blud s těmi léky .....

Pavle ty jsi zapoměl, že Brita se léčí, má injekce a díky jim nemá měsíčky, ovšem proč jí to nezabírá, to nechápu .....

britta (Pá, 24. 10. 2008 - 21:10)

já jsem si toho psychiatra nevybrala,doporučila mi ho doktorka,už dřív mne doporučila zajít si k psychologovi a tentokrát mě nasměřovala tam,sama bych tam nikdy nešla,nevěděla jsem ani co léčí a nezajímala jsem se o to,vždyt ti píšu,že jsem ani nevěděla co mi to dal za prášek a proč.Spolkla jsem ho jenom proto,že mne k tomu dohnal můj přítel, protože mi ho v nevhodnou dobu připomněl v sms zprávě a já celá zoufalá jela domů a tam ho spolkla,ani jsem nevěděla proč,prostě jsem nemyslela,taky jsem si neuvědomovala,že mi ten prášek může něco udělat, když nemám žádnou poruchu a neuvědomila jsem si, že mě nedělal dobře i blbej diazepam.Prostě jsem na to zapomněla a místo toho, abych se hodila do klidu a poslala přítele do prdele jsem udělala tu nejnevhodnější věc,vždyt ti píšu, že mi nic nebylo a že jsem byla na kontrole za týden, co mi to dal, abych psychiatrovi řekla, že tam chodit nebudu,protože jsem věděla,že mi nic není.A pak asi za dva dny na to jsem ten prášek prostě spolkla a bylo mi to jedno co to se mnou udělá.Ted toho lituju a nepřestanu toho litovat až do smrti.Potom co to začlo působit a mě to udělalo takovou nepopsatelnou reakci,jsem už nevěděla co dál dělat, protože jsem ten prášek ani nemohla vyzvracet.Byla u mě kamarádka a strašně nadávala na toho doktora co mi to dal,jenže už nebyla cesta zpátky.Netvrdím,že šlo o psychozu,já psychozu neměla nikdy,šlo jen o to, jak na mě ten prášek zapůsobil a shodou okolností mě v tu dobu, když jsem to spolkla navštívila šéfová a odvezla mne do Bohnic, aniž jsem věděla kam mě veze a proč mě tam veze.Tam jsem jim to po lopatě vylíčila, že se mi to stalo až když jsem spolkla ten prášek a že žádný další prášky nechci a že chci jen nechat odstranit účinek toho cipralexu a oni z toho udělali, že mám psychozu a začali mě léčit antipsychotikama.Což pro mě bylo ještě horší.Pak už tuplem nebyla cesta zpátky a co jsem si zažívala na těch antipsychotikách bylo další hotové peklo.To je tak, když začne prášky polykat zdravej člověk.Nešla jsem za psychiatrem, aby mi po´mohl z nějaké krize,vlastně ani nevím proč jsem tam šla,myslela jsem, že mi doporučí ty terapie a že prostě půjdu zase do práce.Což bych taky udělala, kdybych bývala nespolkla ten prášek.Spolkla jsem ho v afektu, ze vzteku, z brekotu,prostě jsem si řekla,tak a ted ten prášek spolknu,aniž jsem ho potřebovala.Až když jsem ho měla v sobě, jsem si přečetla ten příbalový leták, co to vlastně je,že je to nějaké antidepresivum.Vždyt já si to,že mi je ted takhle blbě způsobila sama svým nerozumným chováním.

Pavel (Pá, 24. 10. 2008 - 19:10)

Já bych řekl: Né - vyvratitelný

Návštěvník (Pá, 24. 10. 2008 - 19:10)

Pavle, brittin blud je NE-VY-VRA-TI-TEL-NÝ

Pavel (Pá, 24. 10. 2008 - 17:10)

Britto,pokud jsi kdykoli v minulosti usoudila,že potřebuješ pomoc a hledala jsi ji na psychiatrii ,tak věř,že Ti asi nebylo OK.Jinak by jsi tam nechodila.Osobně nevěřím tomu,že by Jeden prášek mohl způsobit psychozu.To je hloupost.Přesto máš možnost oslovit odborníky,další lékaře,aby se tedy vyjádřili jest-li je možné vyvolat psychozu nevhodnou léčbou.Tak jim napiš.Jinak já to vidím tak,problém jsi měla a po nasazení těchto léků,které opravdu silně působí začne řada pacientů uvažovat,že by to bývalo možná šlo vyřešit jinak.To asi tak přemýšlí všichni.Podle mě Ty na tom nejsi zase tak špatně a určitě se udržíš na přijatelných dávkách,promluv o tom s lékařem.

britta (Pá, 24. 10. 2008 - 17:10)

jo Pavle, máš pravdu, kdybych měla nějakou nemoc a ta nemoc mne omezovala, potřebovala bych nějakou berličku, ale ja už poněkolikáté píšu, že jsem nijak velký problém neměla,dokonce jsem tenkrát byla mezi nejlepšíma zaměstnancema,každý se mi divil,že jsem zkončila na psychiatrii i já jsem se divila,že ten doktor po pěti minutovém rozhovoru mi nechal zapsat kartu a předepsal mi nějaké prášky a když jsem byla u něho podruhé na kontrole, řekla jsem mu,že tam chodit nebudu a chtěla jsem už jít do práce,místo toho jsem ale doma vzala ten prášek a prostě mi to ublížilo, protože jsem to do toho mozku neměla srát.Myslete si co chcete, ale já na to léčení akorát doplatila a to na všech frontách.A za tím si budu stát at se vám to líbí nebo ne.A nejsou to bludy, ale holý fakt,akorát,že to není vidět a proto tomu nikdo věřit nebude.Já ty prášky prostě nepotřebovala.Akorát mi to udělalo v mozku takovej čurbes, že jsem potom nebyla schopná normálně fungovat.Stěžuju si prostě na to, že mne kdy vůbec začali léčit práškama.Pomůže to akorát tomu, kdo to potřebuje a ten, kdo je zdravej, na to akorát doplatí,tak jako já a moje blbost, že jsem tam vlezla.

Pavel (Pá, 24. 10. 2008 - 17:10)

Yossarian, i pochopení,že při této dg.je nutné brát alespoň minimální udržovací dávku je výsledkem práce sama se sebou.Musím pochopit proč jsem se trvale snažil zuby nchty léky vysazovat.

Pavel (Pá, 24. 10. 2008 - 15:10)

Ano souhlasím.Ovšem ,tak jak píše Britta,to nechápu jako rozjetou nemoc.Ta je podle mě ve stavu kdy může,samozřejmě s přiměřenou dávkou léků, na sobě tvrdě pravat.Pokud jde o léky,tak skutečně,bez nich to nejde.Ovšem platí pokud nebudu na sobě pracovat tak to se mohu předem smířit s maximální dávkou.

Yossarian (Pá, 24. 10. 2008 - 14:10)

Pavle jak můžeš věřit že se dá vysvětlit, když sám máš podobnou DG??..ty to bereš moc esotericky.....ovšem bez léků bys , bychom psali to, co Brita....

Reklama

Přidat komentář