antipsychotika

Opakuji svůj nedávný příspěvek. Britta nyní jenom letmo přejde vaše poznámky (nebo vůbec ne) a zopakuje zde po x-té své bludy. Vsaďte se :-)

Já jsem přesvědčen,že padne.Samozřejmě nejde to za minutu.Tím se musí zabývat delší dobu.Nebát se problém otevřít a zkoumat jak to bylo.Každý si myslím máme pravdu uloženou,je jen otázkou se k ní znovu probrat.

Se bojím že nepadne, pze když máš blud, tak vidíš jen to, co chceš vidět a vybereš si jen to co se ti hodí....

Britto,pokud jsi schopna psát takto dlouhé příspěvky,soustředit se,nemůžeš být na tom tak špatně.Jakou máš diagnozu Tě také nemusí vůbec zajímat.Proč?Využij důchodu k tomu,aby jsi se lépe poznala,svoje problémy,které jak píšeš znáš,tak se snaž je řešit,k tomu žádného doktora ani nepotřbuješ.Pokud setrváváš na názoru,že Tě léky poškodily,tak zkus dotaz jiné lékaře, skrze internet.Třeba Vodopad.cz,Stopstigma.cz a další.Ujasni si jest-li je vůbec možné, aby Tě léky poškodily nevratně tak, jak píšeš.Jdi do toho vylučovací metodou.Pokud máš v tomto směru blud ,tak tímto padne.

Hele Brito, když jsi k tomu psychiatrovi přišla, TAK TI ZAČÍNALA PSYCHOZA.....měla jsi první příznaky, kdybys od něj odešla bez léků, stejně bys dnes byla nemocná.....takže se nevymlouvej na léky .....
Neřeš sebevraždu ,ale vraž tu energii do něčeho, co tu situaci zlepší .....a pěkně kecáš, my máme všichni psych.DG a normálně pracujeme.......důchod ti určo neseberou v tomhle stavu .......
Je to hrozný ,ale opravdu máš blud , že to způsobily léky...to je tak beznadějný ......hele nepomohly by el.šoky , nebo pár facek??Máš to prostě v hlavě pomotaný ....když budeš mluvit takhle na doktora a na svý lidi, nikdo už se s tebou bavit nebude, bludy nikdo poslouchat nechce....

no vidíš Pavle, to je docela vážnej průběh,já šla za psychiatrem s tím, že se nemůžu v práci soustředit,protože jsem pracovala v bance a tam bylo plno lidí,já měla od malička problémy s lidma, bála jsem se jich a ne jednou mi ublížili, prostě jsem si na to vzpomněla a bylo hotovo,jenže to nebylo nijak patologické,neměla jsem žádné bludy nebo představy, normálně jsem pracovala,jen jsem tenkrát prostě hledala pomoc, bylo toho na mě moc, potřebovala jsem voraz a nějaké terapie, kde bych se dozvěděla, že jsou na tom lidé ještě hůř než já, býval by mi stačil blbej diazepam na uklidnění a normálně bych šla do práce, jenže ten můj doktor mne vůbec nepochopil,dal mi to antidepresivum na paniku či co-což já vůbec neměla a já to spolkla,potom jsem na to měla ten vedlejší účinek a úplně mě to odrovnalo a pak se do toho vložili další doktoři a začali léčit tzv.psychozu,což ale vůbec psychoza nebyla,prostě mě léčili a léčili a mysleli si,že je to tak správně.Já vím moc dobře z čeho byl ten můj strach,ale nebyl nijak velkej,prostě jsem tam k tomu psychiatrovi vůbec neměla chodit,protože mi veskrze nic nebylo.Vidíš a oni mě neposlouchali,když jsem jim říkala,že ty prášky nechci,prostě,když jsem se hned dostala do blázince na něco mě léčit museli.Vyléčili mě teda dokonale.Ty se máš,že ti to pomohlo a moc ti to přeju,můžeš normálně pracovat a žít,já budu už nadosmrti poznamenaná těma všema práškama.Asi si to vážně hodím, protože takhle jak musím žít ted to není k životu.Řekla jsem mému doktorovi,že když teda nevěděl co mi je, tak že mě měl vyhodit a ne napsat první sračku,která ho napadla.Já nevím co to je za léčení,když mě akorát těma práškama odrovnali,chápu,že to mysleli dobře,ale já si nestěžovala,že bych měla nějakou šílenou poruchu.Jsem v důchodu jen proto jaký špatný vliv na mě ta léčba měla a že ted nemůžu žít tak jak jsem žila předtím.Nevím,co bude až mi ten důchod seberou,s takhle vymytou hlavou se nikde nechytnu,zvlášt když se dozvěděj, že jsem se léčila na psychiatrii.Strašně lituju toho, že jsem díky tomu léčení přišla o tak dobrej flek.Kdybych se alespon cítila zdravě,tak neřeknu,ale ty účinky těch léků mě dostali akorát na kolena,ne jednou jsem na nich skolabovala.Jsem blbá.

A na to jsi přišel sám, nebo Ti to řek doktor? Odkud je ten strach a proč...
To jde zjistit?

Já jsem se o diagnozu nikdy nezajímal,až jednou jsem ji zjistil náhodou a nedávno jsem se zeptal sestřičky a ta mně řekla,že mám paranoidní schizofrenii.Co pomohlo,?Uvědomit si odkud jde můj strach a proč.

Pavle, a jakou Ti určili dg.? Už ji pak neměnili? Ani vývoj nemoci se neměnil? Co pomohlo?

Odklepl jsem,ještě nusím říci,že následně jsem už vůbec nebyl schopen pracovat,mozek ,myšlení mně běželo na plné obrátky.Nemohl jsem se soustředit a ani souvisle mluvit.

Britto,Já se pamatuji s čím jsem šel za psychiatrem.U mě se nemoc vyvíjela asi takto:Byl jsem na pracovišti pod silným tlakem přiblížně jeden rok a půl.Šlo tedy o strach a zarověň stres z rozhodnutí.Zpočátku jsem byl přitom schopen normálně prpracovatStále jsem na to však myslel a nemohl jsem spát.Objevily se u mě střevní problémy a za určitou dobu,v ten čas jsem spal asi tak 2 hod. ,i chvilkama jisté přeludy,kdy jsem viděl třeba v obrázcích na závěsu tváře lidí,kteří byli příčinou mého strachu

je mi 27 a když si představím, že takhle budu trpět až do mé smrti, že si už nikdy neužiju sexu ani nebudu mít děti,že se už nikdy nebudu cítit zdravě jakko před tím,než jsem to spolkla tak je mi do breku,ale ani brečet mi nejde,prostě se mi ted ani netvoří slzy.Mozek mě pálí nahoře,tam taky cítím ty tlaky,stejně jako mne to bolelo,když jsem brala ten risperdal v přední části,tam jak je centrum asi psychiky či čeho.Nevyznám se v tom,dělali mi vyšetření ct i eeg a na nic nepřišli,to když se mi klepal ten mozek,když jsem brala seroquel.Dneska jsem byla za doktorem a dohadovala jsem se s ním o tom,prve,když jsem u něho byla a stěžovala jsem si na moje problémy.Argumentoval tím,že ještě nepoznal o co jde,že to bylo na hranici a že to antidepresivum spustilo jen tu poruchu.Blbec,neměl mi dávat žádné prášky,když nevěděl jak mě léčit a měl mi jen poradit,kam na ty psychoterapie,jak mi doporučil.Vlastně blbec jsem já,protože když jsem věděla,že mi nic není a mám akorát zase nějakou životní krizi-tu jsem měla pokaždé,když jsem se rozešla s partnerem,neměla jsem to co polykat.Ale já si prostě myslela,že mi to neublíží.Pak už mě léčili jak je to napadlo,sami nevěděli,mě bylo po těch lécích prostě ještě hůř,ani to nejde popsat.Na to můj doktor argumentoval,že je to normální,že to prostě ze začátku je a že se to poddá.Na to, proč mi tam v mozku něco křuplo a od té doby nespím mi neměl co říct.Skoda že jsem se ho nezeptala, jak se u mě teda podle něj vyvíjela ta schizofrenie.Pavle,pro mě je každá rada drahá,já vím moc dobře,že jsem ty prášky prostě neměla polykat a měla jsem si najít toho terapeuta,ale bydlím na malém městě,kde to prostě neznám a očekávám,že mi doktor poradí.Ted už je to stejně jedno,jsem nadosmrti v prdeli.Žádného terapeuta už nepotřebuju,protože se ted nemůžu ani bavit s lidma,když jsem to potřebovala,nebyl nikdo,kdo by mi pomohl,ani jsem nevěděla,že na internetu se dají najít nějaké smutné a ještě horší osudy,než mám já.Schválně Pavle,pamatuješ si s čím jsi šel tenkrát za psychiatrem?

Kolik ti je let, brito??

Britto,napiš kde Tě pálí ten mozek,ve kterých místech.

stího, já vím,že doktoři dělali co mohli,že potom,co jsem jim řekla tu svou reakci na lék,že podle nich mne prostě léčit museli,ale bylo to jako z bláta do louže,co jsem si potom zažívala na těch antipsychotikách bylo hotové peklo.Prostě ten můj stav bláznící jak uvádím já byl tím, jak na mě působily ty prášky.Prostě to od začátku bylo blbě.Já jim ale říkala,že žádné prášky nechci, protože jsem věděla moc dobře,že mne bylo blbě až když jsem to spolkla,věděla jsem moc dobře,že se s tím už nedá nic dělat,ale to se léčit prostě nedalo a já na ty jejich prášky akorát doplatila.

Pavle:žádného exesu jsem se nedopustila,ani jsem se nepokusila o sebevraždu, je pravda,že při mé první návštěvě jsem doktorovi uvedla,že jsem se pokusila o sebevraždu-to bylo před osmi lety, kvůli tomu,že jsem se rozešla s přítelem,ale jinak jsem byla naprosto v pořádku.Zato ted,tak ted myslím na sebevraždu pořád,jako na jediné možné východisko z tohodle bludného zoufalého kruhu.

Britto,nezlob se ale dříve jsi tu psala,že jsi začala nějak bláznit,lítala jsi sem a tam,už si to nepamatuju! Byla to zřejmě panická ataka,psychická reakce na lék!?Šok?
Doktoři zřejmě předcházeli něčemu podobnému nebo ještě horšímu. Co myslíš?

Britto,teď mě napadlo,nedopustila Ty jsi se nějakého exesu,jako třeba pokusu o sebevraždu nebo něco podobného?Víš oni ti psychiatři jsou také jenom lidi a oni se bojí potom dávku Ti snížit,aby nedošlo znovu k podobnému.

Jo přesně blud je nevyvratitelný...o tom bych mohla vyprávět ....taky jsem se chytala důkazů o svém tvrzení, jako tady Brita cituje Přelet na kukaččím hnízdem......všechno se mi hodilo, jako důkaz, že mám pravdu a jak jsem se toho držela jako klíště, bojovala za to všude, jako Brita :)
Zrovna ted máš ataku Brito, to co tady píšeš je tvůj blud o lécích, který ti zničily život ....mě je akorát divný, že ti ta injekce nezabírá?

Ne je jich třetina údajně Salmo a další třetina má opakované ataky....

a co píšu za blud?Pokud já vím, tak tady nepíšu nějaké nesmysli, jestli si četl ten můj příspěvek výše, sama tam uvádím, že jsem měla bojovat za svoji normálnost před tím, než jsem ty sračky začala polykat a ne až když jsem je spolkla, že si za to jak mi ted je můžu sama, protože jsem se prostě nechala zlikvidovat práškama a ted si nemám asi na co stěžovat.Je lehké o někom napsat,že má bludy,nikdo mi ale napsat nedokáže, proč mi vlastně ty prášky dávat začali.Můj problém byl docela normální, nestěžovala jsem si,že by mi něco bylo,že bych trpěla úzkostí nebo depresí,doktor neměl právo na to,aby mi něco musel předepisovat.Ale oni prostě když chtěj léčit, tak léčej.Tak třeba mamce doktorka napsala antidepresiva zase jen tak, aniž by je potřebovala.Jo, kdo nebyl u toho, když jsem šla k tomu doktorovi, tak to posoudit nedokáže.A bojovat za svoji normálnost po tom, co je to už rok je holý nesmysl.Jenže mě už je jedno, co si druzí budou myslet, já vím moc dobře jak to všechno bylo a co mi to léčení udělalo.Vím taky moc dobře že jsem nikdy nezažila žádnou ataku nebo tak něco a že jsem se akorát dohadovala s doktorem, proč mi to vlastně dává a jak přišel na to,že mám takovou a takovou diagnozu.Od lékařů očekávám pomoc a ne zlikvidování na celý zbytek života.A když si nevěděl rady, měl mě prostě poslat někam, tak jako to udělali ti dva před ním a ne mi předepisovat prášky na zkoušku, tak jak to sám říkal...

Já netvrdím, Pavle, že mám patent na pravdu, jenom píši svoje neblahé zkušenosti s mámou a vím, že lepší to nebude protože je to nevyléčitelná nemoc. Ty máš určitě o moc lehčí průběh a já Ti to moc moc přeju. Jsou i lidé, kteří se po atace úplně uzdraví, ale je jich málo.