jak se odmilovat ?

Holky mohly bychom zřídít...Sekáč zhrzených milenek?:-)No, tak to se povedlo, Martino.Je fajn, že i v téhle nelehké situaci máš smysl pro humor, asi bude zase brzy dobře. Přeju to tobě, sobě, i všem ostatním.

Pro Mirka:Mirku ve 27letech...Sestřenka to má doma na chlup stejně. Manžel je vynikající otec, dětem se věnuje, ale sestřenku citově zanedbává, takže proto sestřenka hledá citové pouto jinde. Zatím se vývoj událostí nikam nepohnul, ale jak psala Miranda, bezbranná žena snadno podlehne.Vím, jak je těžké začít znovu. Někdy se to zdá téměř nemožné. Když jsem se osudově zamiloval a skončilo to, myslel jsem, že je konec světa a že už nikdy nenajdu partnerku takových kvalit. O nabídky ze stran žen nebyla nouze, jenže v tomto případě se člověk nevyhne srovnání. Ale čím déle to trvalo a nedařilo se, řekl jsem si, že přestanu tlačit na pilu. A pak to přišlo samo o sobě. Důležitý je, aby člověk měl vůli a hlavně se přestal bránit tomu, aby mu někdo další vstoupil do života. Zapomenout se nedá, vzpomínky jen tak nezmizí, ale dá se žít celkem spokojeně s někým, o kom víte, že mu na vás záleží a že vás má ve svém srdci.

Holky mohly bychom zřídít společný second hand :-))já mám těch hadrů co čekaly na něj dobře půl skříně a taky jsem je nikdy nenatáhla :-(

To sme na tom podobně. Taky...No - tak to tě vítám mezi námi.:-)A klidně napiš víc, člověka potěší, když vidí, že v tom není sám.

Martino, s tím motorem to...To sme na tom podobně. Taky mám doma plno sexy hadříků co sem si pořídila kvůli příteli. Ale rande je v nedohlednu.

...když on byl ten...Martino, s tím motorem to naprosto chápu, taky jsem byla schopná, když se konečně blížilo rande, stihnout holiče, nehty, pleťovou masku, sehnat nové hadříky...Mám doma spoustu věcí, které jsem nikdy neměla na sobě, čekaly na něj.Teď si připadám jak napůl mrtvá.Chodím jen do práce, jinam ne, takže seznámení s kýmkoliv jiným je nemožné, stála bych o jiného muže, ale protože JEMU se nikdo nevyrovná, nedokázala bych ho přijmout. Nikdo by mě nedokázal vzít do ruky tak, jako on, dát mi to, co on.Nikdo není tak inteligentní a nadaný.Taky jsme byli sehraní, zapadali jsme do sebe jako ozubená kolečka.A je to pryč, odvál to čas.Ale byla to moje nejkrásnější doba.

...když on byl ten motor,víš,ke všemu.Být pro něj hezká...Nicméně já nechci začínat zase někde něco nového.To nejde.S ním to bylo o blízkosti,o důvěře,byli jsme sehraní.Představa,že začnu někde něco s někým jiným,na to nemám sílu.A hlavně můj manžel je hodný,má mě rád a je to výborný táta pro naše dvě malé děti.Jen si prostě přijdu po těch letech jak tady Mirek psal-citově a fyzicky vyprahlá.Potřebuju ten náboj.Jináč hadrů jsem si nakoupila už opravdu dost a těch velkých se zbavila s velkou radostí :-))).

Martino, snaž se trochu sebrat, za rok to bude docela jinak!Myslím, že když ženská shodí 15 kilo, tak to s ní opravdu zamávalo, ale zas může nakoupit spoustu nových hadrů, ve kterých bude krásně štíhlá.Věř mi, ža se tvoje sebevědomí vrátí, jakmile se rány trochu zacelí a hlavně - jak se objeví někdo nový. V tvém věku by to mohla být otázka týdnů nebo měsíců.A třeba to bude jinak a bude ten "nový" tvůj manžel.Snaž se zapudit myšlenky na to špatné a pamatovat si jen všechno krásné.

Martino, máš pravdu v tom,...MIrando je pravda,že to byla zkušenost k nezaplacení,možná proto toho úplně nelituju.O pocity mě to taky obohatilo,jenže u mě se ty pocity střídaly jako na houpačce.Mám pocit,že vždycky když jsem byla na vrcholu blaha,přišel pád.A pak zase postupné šplhání nahoru.O city a pocity mě to určitě obohatilo taky.Bohužel to bylo jednostranné.A sebevědomí-za tu dobu jsem zhubla 15kg,vypadám líp než když jsme spolu začali,sportuju.Ale vnitřně-jsem sebevědomě naprosto na nule.Nán pocit že jsem byla celou dobu jenom hračka v jeho rukách.A to je strašné zjištění.

Pro Mirka:Mirku ve 27letech...Martino, máš pravdu v tom, že s vlastním sebevědomím to všechno šeredně zamává.Ale jinak - nelituju ničeho, obohatilo mě to o zcela nové pocity, vážně, nikdy předtím jsem necítila to, co s ním.Jediné, čeho lituju je, že to skončilo.Mimochodem - za měsíc jsou to čtyři roky, co jsem do toho šla já.

Díky za postřehy (i jedné...Pro Mirka:Mirku ve 27letech jsem se cítila jako Tvoje švagrová.Tak jsem si začala románek s tímhle chlapem,o 17 let starším.Vůbec,ale vůbec jsem nevěděla do čeho jdu.Dneska jsou to tři roky co se v tom pořád plácám.Tři roky,které mě odkoply přijde mi o spoustu let dopředu.A když bych to mohla vrátit,nejdu do toho.Toho hezkého bylo mnohem méně,než následného trápení,čekání ,nejistoty a v neposlední řadě POCHYB O SOBĚ SAMÉ,které mě postavily doslova přede dveře psychiatra.Ta ty tři roky se ze mě stal někdo úplně jiný,člověk bez sebevědomí plný pochyb sám o sobě.

je to vždy chůze po tenkém...máš pravdu, s tím psaním na netu...ale je psaní a psaní...jasné je, že občas člověk potřebuje s někým "pokecat" , svěřit se mu, ale časem z toho může být úplně stejná závislost jakoby ten člověk byl vedle fyzicky a taky je snaha asi se potkat....a taky je to o tom, že jeden se může asi i přes net zamilovat a pak krutě přehlížet partnera doma...a ještě mít pocit, že se nic neděje..

Mirku, to je typické - my se...Díky za postřehy (i jedné vdané). Jsem zvědavej, jak bude její příběh pokračovat. To, co jsi napsala, je výstižný - citově a fyzicky vyprahlá žena, takhle se přesně cítí. U mě se situace po sezeních u psychologa výrazně zklidnila. A asi v tom hraje roli právě ta citová neangažovanost, i když se nemůžu podepsat pod to, že jsem z toho na sto procent venku. Když jsem měl odvahu na to, abych něco podnikl, nebyla pravá příležitost a teď, když příležitost je, mi zase chybí odvaha. Takže čekám. Jestli se něco stane, jestli bude něco iniciovat, ale sám od sebe do toho nepůjdu. Otázkou je, kam takové čekání povede. Buď všechno odnese čas, nebo to ve mně zůstane zakořeněno na hodně dlouho. Nevidím do ní, co by vlastně chtěla a taky nedokážu odhadnout, co přesně cítí, jestli je za tím jen nějaká hra, nebo jsem ji chytl za srdce. To čekání je věčný a nebýt příjemnýho zázemí, asi bych se zbláznil. Jako ten myslivec, co by chtěl jít lovit zajíce, ale ví, že zrovna nemůže do lesa, pže tam číhá nebezpečí.

je to vždy chůze po tenkém ledu. Opatrní být můžeme, ale je tisíc maličkostí, které nás mohou prozradit. U mého muže to bylo tak a i on mi našel jistou indicii-nicméně to nebyly důkazy schopné usvědčit jeho nebo mně z nevěry jednoznačně, ale drobnosti nasvědčující tomu, že jsme s kýmsi v konaktu na netu, že si povídáme, naštěstí na přátelskou nebo lehce flirtovní notu, ale nic jasného, nic přímo o sexu nebo návrzích. Někdy stačí drobné nuance v chování protějšku, já třeba přítomnost jiné ženy v jeho životě vycítila sama, není to tak těžké, muži jsou průhlední. Taky jsem jako Miranda za daných okolností neměla pak výčitky svědomí. A jinak se v tom poněkud plácám dál...

P.S. Tím sobcem myslím samozřejmě hlavně sebe, nechtěla jsem se nikoho dotknout.:-)

Milé dámy, co zde...Mirku, to je typické - my se citově angažujeme a vy jste nad věcí, nebo se aspoň o to snažíte.Jen poznámku - doufám, že svoje případy s příbuznou nekonzultujete, to by nebylo dobře.Na radu se asi ptej těch, co odolali, ne nás, sobců, kteří spokojeně a šťastně podlehli.Myslím, že to bude souboj s přírodou, stejně jako u tebe, a že to tvoje sestřenka neustojí, protože citově a fyzicky vyprahlá žena je naprosto bezbranná.A co jí poradit?Tady může zasáhnout jen vis major, třeba se stane něco, co jí v nově vznikajícím vztahu zabrání.A jak ty??

Milé dámy, co zde diskutujete, prosím o názor, radu, postřehy... Moje sestřenka se dostala do velmi podobné situace jako já. Je vdaná, se dvěma malými dětmi na mateřské. Má hodného manžela, ale z jejich vztahu se vytratila něha. Moc jí chybí pohlazení, obejmutí. S manželem měli nespočet rozhovorů na toto téma. Chvíli se snažil, ale člověka nejde jen tak předělat, což už si uvědomuje. A z jeho strany to není o tom, že by ji neměl rád. Prostě na to není. A tak se sestřenka zamilovala. Jde o jejího souseda z ulice. Ani nevím, jestli to jde nazvat platonickou láskou, pže už došlo na flirtování. Prý je taky ženatý, rovněž má dvě děti. A sestřenka se trápí. Něco by s ním chtěla mít, taky jde o fyzično, ale nechce nikomu ublížit. Navíc je to ve fázi, že oba čekají, co ten druhý udělá. Prý se často nepotkávají, takže moc příležitostí není. Na rozdíl ode mě se v tom už citově angažovala, takže se u ní střídají stavy, kdy ho nenávidí a kdy po něm touží. Prostě řeší, jestli se má zachovat sobecky, myslet na sebe a být mrcha, nebo zadržet dech, rezignovat a překousnout, že se manžel nezmění. Co byste v takové situaci dělaly? Sám jsem s tím bojoval, ale to, co platilo na mě, na ni bohužel nezabírá.

Nello, moc ti držím palce,...Já jsem do své lásky investovala (citově) tolik, že on prostě nemusel investovat nic - a logicky ztratil zájem....naprosto ale opravdu naprosto stejně to cítím...

Když jsem si do vyhledávače zadala heslo Jak se odmilovat, netušila jsem, že na toto téma existuje diskuze už od r.2004..Takže všem děkuji za vaše názory a vzájemná slova útěchy, už to pomůže. Já jsem hloupá, zralá na ránu, vyprávět mi to kamarádka, dávno bych ji dvě vrazila. Jsem stále posedlá svým ex-přítelem, i když už mě před 2 lety vyměnil za mladší a blonďatější. Racionálně si umím říct, že je to tak lepší, ale jelikož od té doby nemůžu (neumím, nechci?) navázat nový vztah a on ji regulérně po svém boku, užírám se, kysnu, ztrácím ženskost.. chjóóó.

Holky, jak to tady čtu, tak...Nello, moc ti držím palce, abys to dokázala. Jestli cítíš, že on je ten nejdůležitější muž v tvém životě, ani nic jiného udělat nemůžeš, než vztah obnovit.Závidím, ale vím, že zbytečně, že to nepomůže. Já jsem do své lásky investovala (citově) tolik, že on prostě nemusel investovat nic - a logicky ztratil zájem.Držím ti palce, ať to stíháš vyvažovat.Žij, dokud to jde.