jak se odmilovat ?

mimi,jen do toho,až to vyroste,třeba se to dostane až do páté třídy,jako máma.

mimi a co je na tom?Bratranec to se může.A u tebe by to ani trochu nevadilo.Jestli by mělo být dítě blbé,určitě to nebude tím že jste příbuzní,ale to by bylo po tobě:-)

Ahoj Dane, vůbec se neomlouvej, jsem moc ráda, že ses ozval...Už jsem si říkala, jestli ses na tuhle diskusi nevykašlal...Měla jsem teď docela depresivní období, příští týden snad bude líp. Sice teď začne ten pravý předvánoční blázinec, ale na druhou stranu - aspoň budou jiné starosti, než se utápět v sebelítosti. Přihodila se mi teď nemilá věc - jedna osoba teď v mojí přítomnosti začala mluvit o té mojí "bestii" (aniž by cokoliv věděla) a já jsem se z toho úplně rozklepala. Samotnou mě ta moje nepřiměřená reakce zaskočila, roztřásla jsem se jako osika a čím víc jsem se snažila v duchu uklidnit, tím to bylo horší...Pak jsem zbytek dne přemýšlela, jestli si ta osoba toho všimla, jestli jí mohlo něco dojít. Je mi z toho nanic a mám sama na sebe vztek, že mě to takhle rozhodilo...Ach jo, já se toho snad nezbavím. Pořád si říkám, že přece musí existovat nějaká metoda, jak se hodit do klidu, ale zatím evidentně nic nezabírá... No, aspoň jsem se z toho teď trochu vypsala...Měj se hezky Dane a v práci se moc neuštvi! A když ti to vyjde, napiš pár řádek, budu moc ráda...pa pa

Sabino, prosím tě, nezlob se že ti neodpovídám. Měl jsem teď šílený nedostatek času, někdy jsem musel do práce i dvakrát za den. Já vím, že mě to neomlouvá, jsem vošklivej. Zatím se měj moc hezky, ahoj.

nekecam proc bich si delala srandustakovi veci,prosim porad temi ja si nevim uz radi jaho moc miluju

nekecam prisaham ze fakt,prosim pomoc mi porad mi nejak

mimi nekecej

sem zamilovana do bratrance a von moc domne a nevim jak se mam odmilovat od nej a von odemne a moc se milujem ja si nevim rady.ja vi ze si omne mislite to nejhorsi ale ten gdo vi co je laska tak pochpopi ja sem sem se mohl;a zamilovatdo bratrance a potrebuju prosim radu pomoct jak se mam odmilovata von taky,prosim poradtemi

sem zamilovana do bratrance a von moc domne a nevim jak se mam odmilovat od nej a von odemne a moc se milujem ja si nevim rady

mám stejný problém. Nejhůř jde ukončit vztah, který není spokojený, protože člověku se těžko nechává něčeho, co nemá dořešené. Já se stále snažím přijít na kloub tomu, co dělám špatně, že nedostávám to, co k životu od partnera potřebuji. A bojím se dne, kdy zůstanu sama s vědomím, že mě nechal jen tak odejít bez přemlouvání, že mu na mně nezáleželo...

Mirka budu ignorovat...Tak i když mi všichni říkali, že do práce chodit nemám a mám si vzít volno, šla jsem, páč nevím, co bych dělala. Všechno mi trvá, to je fakt, ale je mi tu lépe. Je to teprve 5 dní a já mám pocit, že chápu dost věcí, že jsem silnější. No divné je, že by to šlo tak rychle, ale díky za to! Jde to nahoru dolů. Miluju ho, ale podle něj by to prostě nešlo, nedává mi nejmenší naději, takže se s tím musím prostě smířit. Jinak s ním v bytě bych nevydržela, to bych se utrápila, jsem teď u mámy. bude trvat dlouho, než se dořeší náš byt, chata... ale takový věci jsou mi teď fakt ukradený.

Lucka:Jdi se léčit potřebuješ to jak sůl.

Ahoj, díky za podporu. U doktora jsem byla a protože jsem se dřív léčila z panické poruchy a lehkých depresí, nasadil mi antidepresiva... Musím se prostě nějak překonat a když když chápu, že se to stalo spoustě lidí, mám teď pocit, že ale u ostatních to nebylo takové krásné, že nebyli tak moc na zhroucení, že měli všichni lepší možnosti... I když samozřejmě vím, že je to naprostá kravina. Závislá jsem byla, možná moc, ale každý je tak trochu závislý na "své" rodině, protože každý potřebuje oporu atd. Myslím, že je chyba a problémy se neřešily, ale to je už jedno, vzít to zpátky nejde. Ale když vidím, že vztahy fungují, i když je to mezi těmi lidmi mnohem horší a mají horší problémy, míň si rozumí, tak je mi prostě hrozně smutno a líto, že on to neustál a nezkusil nic dělat. Ale co vím, že nechci zkončit jako lidi, co se z toho zhroutí "na celý život" a pak už si jen stěžují a litují se a nikoho si nenajdou, to nechci, jen to teď tak straně bolí, že nevím, co mám dělat právě teď. Ale na to asi není rada. Díky všem a zatím...

Lucinko, moc s tebou cítím. Mila ti to napsala moc hezky. Ten psycholog je dobrý nápad, sama už s tím mám nějaké zkušenosti. Taky moc dobře znám, jaké to je, když je člověku na zhroucení, ale musí normálně fungovat. Je to peklo, ale zvládnout se to nakonec musí - stejně člověku nic jiného nezbývá...Jinak - vztahy jsou složitá věc. Chyba se určitě někde stala. Třeba jste prostě jen postupem času přestali na tom vztahu pracovat, aniž byste si to uvědomili. Tohle je třeba má zkušenost. S partnerem jsme byli věčně unavení z práce, každý svoje problémy, doma už se tolik nekomunikovalo, každý zalezlý v jiném pokoji...Zkrátka jsme o ten vztah postupně přestali pečovat a to je moc špatně. Jenže lidi si to často uvědomí až když je pozdě...Láska se pak postupně kamsi vypaří a je to pak moc těžké jí přivolat zpátky. No, Lucko, drž se a dej zase vědět jak to jde.Ahoj

Lucko, musíš být na čas jako stroj, jíst, spát, donutit se vstát do práce a vědět, že se to zlepší. Na tom jít k psychologovi určitě není nic špatného. Třeba by ti doporučili nějaké terapie, kde je víc lidí s podobným problémem. Jo a rozhodně nejsi uřvanej slaboch! Bohužel si tím člověk musí projít a nikdo mu moc nepomůže, jenom by bylo asi dobrý třeba se víc scházet s kamarádkama a vykecat se. I když, to sama znám, všichni zadaný, spěchaj domu, aby tomu svýmu uvařily:-)Ono taky, co je to vlastně milovat? Zamilovanej je člověk prvních pár měsíců, že. Že už jsi ho třeba po té dlouhé době nepřitahovala? Nebo, nebyla jsi na něm moc závislá, až ho to tížilo? Měl tě pro co obdivovat, pro co si tě vážit? Vůbec to nemyslím zle, jenom ti chci pomoct najít, kde se stala chyba, jestli třeba nebyla taky na tvé straně, abys na sobě mohla začít (za čas, až ti bude líp) nějak pracovat.

Ahoj Dane, jako ženská si dovedu představit, jak byla bestie šokovaná a naštvaná, když se na známce uviděla. Jenže ty jsi tehdy prahnul po tom, aby byla s tebou a milovala tě, takže ti ty známky nic dobrého nepřinesly...Jenom vítr v peněžence. Ale s odstupem času - je to fakt úsměvná historka. A jak se teď máš? Doufám, že už jsi potkal nějakou "lásku", ale opravdovou, tu co je upřímná a oboustraná...Když tu pročítám ty příspěvky (nejen v téhle diskusi, i v jiných na podobné téma), je mi docela smutno z toho, kolik lidí se trápí. Život je fakt pes...Ale už dost toho pesimismu. Přeji ti krásný den a budu se těšit na tvé řádky.pa pa

Díky moc za odpovědi, ale teď si přeju jen už aby bylo to "časem". Vím, že musím upnout na něco jiného, ale ani nevím, jak to zvládnu třeba jít do práce, dodělat státnice (to te´d asi fakt ne). Hlavně mám práci, kde mě obklopuje dost lidí, musím všechno řídit, být usměvavá, myslet na 1000 věcí najednou. Nevím, jestli by nebylo nejlepší jít preventivně k psychologovi, nebo tak něco... Chtěla bych si poradit, jen jsem prostě uřvanej slaboch...Stalo se to, že prý už dlouhou dobu ke mně nic necítí (prý přes půl roku), chtěl to zkusit, aby se o tom přesvědčit, ale prý to bylo horší a horší... Holka v tom není, ale na návrat to nevypadá, i když bych si to v tuhle chvíli moc přála. Plánovali jsem svatbu, děti, všechno spolu a nejednou si to neumí představit se mnou dál být. Asi to ještě musím ještě hodněkrát napsat, abych si to uvědomila, že je konec, protože tomu nemůžu věřit

Ahoj Lucko, umím si představit, jak to musí být strašné, navíc, když jste měli všechno společné, máš pocit, že kromě přítele jsi vlastně přišla i o celý tvůj "svět". Mně se to nestalo, ale je mi jasný, že bych se cítila úplně stejně, pocit bezvýchodnosti, bez naděje na to, že se budu cítit někdy líp. Ale jediná věc, která je naprosto jistá, je, že bude zase dobře. Ale opravdu to bude vyžadovat čas. Bohužel. Taky je možné, že se přítel vrátí (protože mu ruplo v bedně a spálil mosty a za čtvrt roku například mu to dojde, že bez tebe nemůže být). Otázka je, jestli bys ho chtěla zpět, když tě vlastně takhle podrazil. Na druhou stranu, tohle se může stát každému, takový úlet. Chlap má rád svý pohodlí a pokud možno neřešit takovéto věci,takže to musel mít sakra důvod, který ho nakopl, tipovala bych to na holku? Zbláznit se může opravdu každý, sama to znám, že rozum a city (chemie) - věčný boj. Uvidíš, že i kdyby se chtěl po čase vrátit, mohlo by se ti do té doby podařit nabrat tolik sebevědomí sama ze sebe, že mu nepadneš do náruče. Chlap potřebuje dobývat, to prostě platí. Takže žádné škemrání, pláč, scény - od toho by tím spíš utekl. Sebevědomá holka, která si bez něj poradí, která má své zájmy, váží si sama sebe, může mít, na koho si ukáže (s nadsázkou:-) Pak ho dostaneš, ale už ho zřejmě ani nebudeš chtít;-)Jinak neznám okolnosti. S tím bydlením bych ti taky radila najít si spolubydlící - je hodně lidí, kteří jsou sami a nemají na nájem - a pomůže ti to začít jinak. Ze začátku to bude těžké, protože to bude nové a bude se ti stýskat a tak. Ale za čas se to srovná. Dokaž mu, že si poradíš.

Lucko, je to nejspis nepredstavitelne tezke, navic jestli to prislo znicehonic a Ty sis predtim nevsimla, ze se jeho vztah k Tobe zmenil. Pokud Tvuj pritel nezmeni nazor, budes bohuzel muset zacit znovu a sama. Myslim,ze prvnim resenim by bylo najit si podnajem, i treba sdileny s jinymi lidmi, tak je to levnejsi. Nebo jestli se budes moci prestehovat na cas domu k rodicum, nebo k nejake kamaradce... Hloupe je, ze vsechny kamarady mate spolecne. I pro ne asi nebude jednoduche, jak se k Vam chovat. Hlavne to nevzdavej, zivot jde bohuzel dal a budes to muset zvladnout. Hodne stesti a sil.

Ahoj, přítel se se mnou rozešel po 8 letech a 5 letech společného žití. Nechápu proč, nehádali jsme se. Už mě nemiluje a nemůže s tím nic dělat, ale já mám jen myšlenky na to, skočit pod vlak... Asi čas pomůže, ale já teď nevím, co dělat. Ani nemám kde bydlet, všechny kamarády máme společné, všechno společné... Pomozte nějakou radou, prosím