PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Jste vláčeni životem,poroučejí vám fakani,nejste schopni žít sami.Pouze blekotáte,život poroučí vám,ne vy jemu.Co dodat?Za všechno si můžete sami.Neschopností cokoliv v životě změnit.Jste chudáci,kteří neví vdospělosti jak žít,řešit vztahy,vychovávat děti.Cekáte spásu od lidí.kteří na vás serou stejně,jako vy serete na druhé.Cus bus

Dobrý večer.
Zuzko - to co jsi zatím napsala, mám už za sebou. Nebylo to v rámci terapie, ale při výuce psychoterapie na vysoké škole.
Dělali jsme spoustu technik i ten životopis i kreslení.
Vzhledem k tomu, že mám tuto výuku za sebou, si myslím, že pro mne žádná terapie nemá účinnost.
Chodila jsem na individuální terapii rok a nic zásadního to se mnou neudělalo.
Hlavním důvodem mohlo být právě to, že jsem pořád přemýšlela, kam mě chce terapeutka dostat. Já jsem něco řekla a odhadovala jsem si pro sebe, jak asi zareaguje. (Podle toho, co jsme se učili ve škole a co jsem vyčetla z knížek).
Většinou jsem se trefila.

Moc ti přeju, aby to mělo u tebe větší úspěšnost.

Ahojky všem.
Teda PAJKO: Ty se nezdáš, ale jsi vážně moc vtipnej člověk. Fak jsi mě rozesmála svou poznámkou o bloudících mailech i o Jarině. V první chvíli ve mně teda trochu hrklo, že tu čúzu taky znáš, ale pak mi to došlo.
Tak mám za sebou 2. den stacionáře. Jsem tak trochu ve fofru, na což nejsem zvyklá, poslední roky, co jsem žena v domácnosti, jsem si čas mohla organizovat po svém.Chodím domů po 16.hodině, cestou nakoupím , uvařím véču a zpacifikuji svého školáka. Takže až teď jsem letmo přečetla vaše příspěvky.
Včera jsme měli jen takový seznamovací den a psali 2hodiny různé psychol. testy.Zatím se seznamujeme tak, že čteme své životopisy. Je nás ve skupině 8 ve věku od 20 do 55let. Známe už 5 životopisů. Je to docela síla, co někteří lidé mají za sebou, hlavně vzhledem k jejich mládí.Jeden kluk tam vlatně celý svůj životopis probrečel, byli jsme z toho v rozpacích - člověk najednou neví, jak reagovat, zda ho chlácholit či mlčet. Abych to trochu odlehčila přihlásila jsem se po něm, že přečtu ten svůj. Proti jeho příběhu byl ten můj, vlastně jen taková mýdlová opera. Už dávno jsem nemluvila,(spíš nečetla) takhle před posluchači. Vlastně naposled na škole, když jsem měla referát a tak jsem cítila,jak se mi chvěje trémou hlas. Ale prý to nebylo poznat, řekla mi pak jedna pí.J. Říkáme si křestním jménem, tykáme si a tak mě to trochu připomíná tento chat - že se vlastně neznáme, ale máme k sobě blízko, protože máme podobné problémy i prožitky. V poledne je pauza na oběd hodina a půl. Tak jsme seděli na zahradě - tedy nás 5holek a kecaly při jídle (i když nám to dr. zakázal)o nás - no asi o čem jiném se máme bavit - o počasí? Muži seděli na dvorku, kde se dá kouřit a tak já, jelikož jsem hnusnej kuřák, jsem jako kolaborant přecházela od mužů k ženám a opačně - takže jsem vlastně takovej babochlap. Odpoledne jsme měli neverbální terapii, při které jsme měli namalovat plakát k filmu o našem životě.
Tak to je stručná zpráva. Pokračování příště. Přeju všem, komu není dobře, ať se z toho rychle vybabrá a komu dobře je, tak ať mu to dlouho (lépe napořád) vydrží. PA!

Dášenko,
děkuji, ale Ty i ostatní tady jste také bojovníci a velcí! Jen někdo má větší a někdo menší břemeno nebo někdo dlouhou dobu naplánovánou tam ze shora pro zpracování a někdo kratší.

EviKrk,
Dáška Ti to napsala dobře - moc přemýšlíš. Včer si dej vínknko, mňam, mňam, ale nepřemýšlej, spíš se pobav - knížka, telka nebo někomu zavolej. Myslím si, že bys potřebovala v blízkosti i kamarádku, nevím, jestli jsi se o nějaké zmiňovala. Cítím, že jsi hodně sama - moc dobře vím, co to znamená z dob, kdy jsem nemohla dojít téměř ani před dům :( Nkědo by Tě měl rozveselit, pochválit, víš?!

Andulko, to nevadí, schody nikam neutečou, počkají. Taky chodím, vymýšlím si pochůzky do výroby, do skladu, beru vše obloukem, oklikou a přes překážky :-) Všechno je to otužování i psychiky. Máme firemního vlčáka, je to takový frustrovaný mazel, potřeboval by být v rodině a já jsem byla první člověk, který se s ním mazlil a rukama ho, tehdy ještě přes mříže a přes náhubek láskyplně nakrmil. Tak za ním každý den zajdu, přinesu mu nějakou papenu a hlavně uspokojím jeho touhu po hlazení. Udělám radost jemu i sobě, pak si vymyslím, že dvakrát vyjdu schody, jen tak. Protože být přikovaná 10 hodin u pc je taky o zdraví...

Dášendo, je to jenom o tréninku. Bazén je 25 m dlouhý, v létě uplavu každý den i 50 bazénů dlouhých 50 m. Začala jsem se k tomu teď konečně nutit, vím, že je to u mě prevence problémů s páteří, harmonický pohyb a pozitivní efekt na psychiku. Já bych zase nesvedla uvázat krásnou kytku. A neznala bych bez Tebe osteospermum a bůhvíkolik dalších věcí, které se mi právě teď nevybaví :)

Nebyla tu dlouho Lily a taky Míša se už dlouho neozvala. I když tady je tolik příspěvků, že den působí jako týden...

PAJKO 70 bazénů?tak to si neumím představit asi bych vypustila duši:-))
ale já vím ,že Ty jsi vodní živel.
Moc hezky píšeš o vnoučatech .-))a vlastně všechny Tvoje příspěvky jsou vždycky moc milý i poučný ,stejně tak i LUCIE.

AHOJKY LIDI,

Petře ano,je třeba mít se rád a naučit vše přijmout pozitivně !!!!je to moc důležitý ,ale vůbec ne snadný,ale dá se to postupně naučit:-))

EVIKRK ,jseš hodně ve stresu ,škodí Ti to ,jseš moc citlivá ,moc o všem přemýšlíš .Znám to dobře taky jsem před PP byla podobná ,ale s nemocí jsem začla všechno vidět jinak ,především jsem se opravdu naučila vytěsňovat stresory ze svýho života a věci ,který nejsou až tak podstatný jsem začla házet za hlavu.
Vždy je dobrý si říct ,co je pro mě dobré,co je pro mě prioritní,teď to bude znít jako klišé dosti otřepané :-))ale pro mě dnes je moje duševní zdraví na prvním místě a velmi se snažím žít za všech okolností v pohodě ,neříkám ,že se opravdu vždy podaří ,ale určitě jsem se naučila s pp líp a víc poznat svý tělo i mysl,dá se skoro říct ,že jsem se i hodně povahově změnila,myslím ,že jsem dnes víc empatická i ke druhým lidem a hlavně si moc a moc užívám života ,každičký minutky ,to by mě dřív ani nenapadlo takhle přemýšlet ,ale nemoc holt člověka naučí leccos.Takže když to tak shrnu PP mi vzala ale zároveň mi i dala jiný pohled jiný smysl naučit si vážit sama sebe :))
TAK ASI TAK TO VŠE CÍTÍMJ :-))

RENČO A DANO ,držím palce ať se Vám do budoucna daří snižovat bez potíží

MARTINKO,tys zde ze všech nejzářnější případ velké a silné vůle udělat něco sama se svým životem a zdravím ,Ty jsi pro mě takový příklad pro všechny ,že to jde ,když se člověk opravdu snaží ,chce a věří sám v sebe.

Zdravím všechny :)
Holky jen se rozmazlujte, musíme si ten život nějak osladit, když je na nás tak tvrdý. Vínečko, sluníčko, kosmetika, hadříky, vaření, pečení, zahrádkaření ... já jsem si jistá, že všechno, co máme rádi nám pomáhá.
Je mi líto, že tu teď poslední dobou čtu tolik nepříjemných atak a pepek. Na to konto jsem mluvila se svojí věřící kamarádkou a svěřila se jí s PP. Divila se (jako každý kdo to nezná) a řekla, že se bude za mě modlit a pak jsme se dohromady nahlas pomodlily a já za Vás všechny tady, tak doufám, že to cítíte :)
PETŘE: To je zajímavý nápad milovat svoje slabosti. Jenže to je asi dlouhá dřina se takhle přeorientovat. Asi je jednodušší vykřičet to, vyhnat pohybem, tancem nebo tak, (viď Lucko).
A preventivně: relaxujte, je to fakticky nutné. Cvičím jogu, cvičení končim vždycky relaxací a potom se cítim fakt krásně uvolněně. Stačí se natáhnout do vodorovna, uvolnit svaly a pozorovat dech. Představit si, že s každým výdechem ze sebe vypouštíte do vesmíru to negativní (všechnu paniku, deprese, strachy a bolesti) a pak nadechnout klid a pohodu, vyrovnanost a lásku. A s tím pocitem se žije jedna radost.
Pěkný večer pepkářky a pepkaři, klidnou dobrou noc a pohodu a klid do duše.
PAJKO: Tak jsem byla marod místo chození do schodů, ale začínám znovu.

Zvířátkomilci, v rybníce (uprostřed Prahy) plave vodní želva (asi 15cm), nedá se nalákat ke břehu, přežije tam? Nemám se pro ni vrhnout do žabince?

Lamko, :-) Jdu na to. Díky...

Pajko, přečti si mailík.

Lucko, moc hezky jsi to napsala. Uvědomuju si, že spoustu z toho taky dělám. Protřepat ruce a nohy tak, až Ti málem uletí, je perfektní relax. Jenom jsem se nikdy nedostala, že bych to ze sebe vykřičela. Mívám někdy chuť, ale nikdy jsem nepustila uzdu. Vzpomínám si, jak sem kdosi z mužských napsal, jak si křičel v autě, právě, když stál na křižovatce na červenou se staženými okénky a jak na něj lidi zírali :-) Mně dělá taky dobře vyzpívat to... Ještě se mi líbí, jak nám to servíruješ jak v románu na pokračování. Doktorkovský web by Ti měl zaplatit, že jim zvyšuješ počet návštěv :-)
Jsem úplně na nervy, jestli vám se Zuzkou ty maily došly nebo ne :-))) Ještěže to tu nečte Jarina :-)
Máš pravdu, já se s tou paní s kosou neumím smířit, proto mi ani lék nepomůže...
I když dnes po ránu jsem si plavala zase v bzénu, hodinku, 70 bazénů, téměř 2 km. Chvílemi mi nebylo nic moc a měla jsem to chuť agorafobicky zabalit, ale pak jsem si řekla jako už tolikrát, že když bude nejhůř, tak už mě někdo vyloví a bylo. Agora to ještě lehce zkusila, ale nakonec to zabalila a plavala jinam a já jsm si to užila a spokojená vyplavaná nastoupila do pracovního procesu. Díky za každé takové ráno. Slunce vychází přímo do bazénu, už jenom to světlo nabíjí optimismem. Lidi po ránu nejsou nijak čiperní, takže pohodička.

Evíčku, to je nápad! Vysadím taky bylinky. Jsou krásné, voňavé a ještě si z nich budu uždibovat kousky rovnou při vaření :-) Díky

Zdenko, tolik jsem toho zase nezkoušela. Celý život jsem ji řešila více méně podvědomě, ona ta diagnóza totiž vůbec nebyla, takže nebyla nia terapie ani léky cílené právě na PP. Ale možná to bylo tak dobře. Když se ohlídnu, nikdy mě neparalyzovala tak, že by mě uvěznila doma, pořád jsem s ní vedla boj. Poslední dobou mívám spíše smutky, náběh na deprese, ale vím, že jsou to klimakterické projevy a taky zřejmě stezk po dětech. Ale mám je všechny tak ráda a umím si užít radosti, lásky, přírody, všeho příjemného, co život přináší, tak to mě zase vynese směr optimismus a smích, mám silný motiv proč žít a zdravá být. Chci se dívat, jak se jim všem žije, jak vyrůstají má úžasná vnoučata, jak se ke mně vnučka láskyplně tulí a je šťastná, že se máme. Už jenom pro ty její velké oči stojí za to porvat se a zvítězit... Je fakt, že mě stačí k radosti hodně málo a jsem za to vděčná i své PP... Omezila jsem hodně svá přátelství, ale to proto, že jsem mívala pocit, že mi berou energii. Když někdo z mých blízkých potřebuje pomoc, jsem tu, ale nejsem schopna jako dřív někam vyrazit pro pouhé pobytí. Možná je to tím, že všichni pospíchají, hodně pracují, jsou tedy hodně unavení a taky si dost lidi hodně stěžuje a to na mě působí jako upír. Je potřeba, aby se politika změnila, ekonomika oživila, ale vždycky, když si vzpomenu na časy minulé, totalitní, jásám, že už nejsou. Přeju mladým lidem jejich obrovské možnosti a mám tolik nápadů, které bych realizovala, kdybych byla mladší a svěžejší :-) Proto nářky lidí, kteří nic neudělají pro změnu, mnohdy ani to, že jdou k volbám, mě vysávají. Mají na ně právo, ale já si je musím v zájmu psychohygieny odstřihnout.
Strach o děti: naučila jsem se ho krotit. Použila jsem na to takový fíglík, jakože když se budu bát, tak neštěstí přivolávám. Takže se raději nebojím, myslím na to, že vše bude OK a zatím díkybohu je! Člověk nemůže některé věci ovlivnit, měl by s nimi počítata, ale nenchat se jimi paralyzovat. Místo radosti z dítěte si tak užíváš negativní emoce, které nikomu neprospějí ani nic nezachrání, naopak. Užívej si sluníčka, ona ta cesta se Ti ukáže sama. Naslouchej si, dělej si radosti, hýčkej se, začneš vyřazovat pozitivní enrgii a z okolí se Ti bude vracet jako bumerang.
Petr to napsal vlastně taky, jak si teď čtu, jinými slovy, ale v podstatě totéž. Nikdo Ti nemůže zabránit, abys milovala sebe, lidi, život, svět, nikdo Ti nemůže rozkázat, aby ses bála, žádnou emoci v podstatě. Všech svých emocí jsi jedinou paní Ty sama...

Evikrk, zpožďovací relé je to, co máš. Najednou máš muže doma a můžeš si dovolit "přepych" odpadnout. Až teď na Tebe dolehá stres z jeho hospitalizace. Ten pud sebezáchovy, který Ti bliknul v souvislosti se zlobivými dětmi, prospěje nejen Tobě, ale možná ještě více jim samotným. Tebe čeká moře, mě zase lázně a jestli bude hezky, přijedu jako od moře :-) Minulý týden bylo na internetu, že zmijí jed už není to, co bývalo a poradí si s ním normální antialergika, tož se neboj, šak si zdravá děvčica, nejsi oslabená ani nemocí ani sešlá věkem :-)
Já už si píchla B12, calciovku nebo třísku, ale myš, to teda ještě ne. Jaké je to? :-)

Marti, ona ta rada od Lamky, to je přímo knížka. nejdřív ji musím koupit. Ale udělám to pro Tebe a moc ráda :-) To já se musím přiznat, že jsem autority nikdy příliš nectila, jsem rebelka od narození. Sociální fobie je mi cizí. Jako kantorka jsem si je ani dovolit nemohla. Vždycky jsem měla tendenci dělat si vše podle sebe, proto nejsem tvárná ani pro psychpterapii, jedině autoterapii praktikuju, ale sebe poslouchám, většinou :-) Holčička jsem byla taky hodná a bezproblémová, jediný problém, který naši se mnou měli, byla právě moje PP. Ale zametat se mnou jsem nikomu nedovolila. Vždycky si říkám, že když nejde o život, tak jde o ....., ale když jde o život, tak tam jakoby se všechem strach, kterého jsem schopna nakoncentroval a je to síla. Já se taky umím přeladit, myšlenky si zakázat, ale vím, že to není řešení, jenom zasouvám do šuplíku něco, co zase vystrčí růžky. Tak nějak to je se mnou. Tolik nás tu je a jsem tak jiní a stejní současně...

Já vám taky trochu přispěju na co jsem přišel co funguje ale je to spíš něco jako prevence... co musíte v sobě anstartovat dřív než se atak stane silnější než vás ovládne a budete bezmocní. Musíte se mít začít rádi... ikdyž to zní absurdní tak nesmíte se stahovat... ale vyzařovat světlo, teplo lásku ke všemu. Když to budete zkoušet 30 minut... tak už uvidíte výsledky, najednous e celý svět změní a začne se vám to vracet... a budete se těšit ze sebe... věci se stanou přijemné a milé než když jse vyzařovali odmítání a chtěli pryč... Převrátit to v ataku není tak snadné ale dělat to celý den tak uvidíte jak se vše změní. Sugestivně si neustále opakovat VŠE příjmám, VŠE miluji, Vše objímám a na citové úrovni to prožívat. Mazlit se se vším nepříjemným jako s vlastním dítětem. To vám pak nic neublíží, nemůže se k vám chovat něco špatně co vy milujete... to je zákon kdo po tobě kamenem ty po něm chlebem... A pak ještě i kdyby vám bylo nejhůř... řekně te své úzkosti... nedonutíš mě, abych přestal vyzařovat to světlo a lásku. Protože ono to zlé na tom staví... že vás nutí tvořit vnímat svět tak abyste posilovali to co vás sžírá.

PRO LUCKU: četl jsem si jak jsi se s tím poprala. Podobný princip mě napadl... jako třeba namalovat ten děs a spálit a tak den za dnem, nebo ho vybít třeba v nějakém pohybu, tanci, hře na hudební nástroj... prostě cokoliv co je ventilem. Ty jsi ten ventil otevřela. Ale každý má možná ten ventil individuálně jinak... ale díky za inspiraci... aspoň něco co funguje.

Není divu, že to postihuje více holky, ženy, protože jejich psychika je více intuitivní aby dokázala odhadnout nebezpečí třeba pro jejich dítě. Takže pocity jsou u nich velmi silné.

Evi, pěkně si vínko vychutnej. Mě když někdo při nějaké příležitosti nabízí, tak vždy odmítám i malé množství.Bojím se, co by to se mnou udělalo, když beru AD. Promiň, že si teď nemůžu vzpomenout - bereš taky AD nebo jen neurol?

Paráda Evi, dávám bod, taky se snažím každý den si užít a radovat se s každé chvilky. Naštěstí se to poslední dobou daří.

Já bych asi měla přeorganizovat ,celý svůj život protože se v sobě nějak nevyznám poslední dobu.Najít tu správnou cestu ,ale kde ji hledat?To otázka.Je ,ale krásně ...paráda,užívejte sluníčka a jeho energii.

Zdeni, já se snažím přežít. Nevím, jak to půjde dál, ale snažím se. Říkám si, už jsem snad pro všechny udělala dost. Venku je krásný jaro, kolikrát to třeba ještě uvidím a tak prostě chci to ještě mockrát vidět. Když třeba vezmu mojí mamku, tak byla hrozně nemocná a už vlastně v mých letech byla chudinka úplně vyřízená a její život bylo přežívání. Já chci žít.
Dnes třeba si jdu koupit portský. Miluju tu zvláštní chuť. Jsem skoro abstinent, ale dnes si koupím to nejlepší a vždycky večer si sednu pod pergolu, naleju štopičku té dobroty, budu hladit naše zvířata a bilancovat den.
No nemám to dobře naplánovaný?

Já mám dnes volno :-)

V práci :-)