PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Ahojky MISS a LUCKO!
Víte holky, taky nad řadou věcí přemýšlím, jest-li zkoušet další možnosti, nechat to tak, vyzkoušet jiné AD, ale mám pocit, že to na věci nic nemění.
Přísun serotoninu, aby byla hladina hormonů vyrovnaná, je velmi důležitý, takže ten jeden prášek denně nevidím tak černě. Horší by byly další léky viz. útlumový lexaurin . Víš MISS, dokážeme přesně určit, kdy u Šárky dochází k oslabení, a tím tomu můžeme do budoucna předcházet.
Jejda, mladá mi volá, abych pro ni přijela, je totiž u kadeřnice. Jo nejlepší lék na problémky je, udělat si radost!!! Tím chci říct, že je jí dns už dobře, takže to večerní podvědomí zafungovalo. Pak se ještě ozvu! zatím ahojky

Lucka- hej citala som..to trapi aj mna...a najma ked itam prispevky o Jirininej Sarke...panika je hnusny des!!!!!!!! hej chyba?:) dakujem...napisem Ti..ja napr. ani nemam odvahu zacat brat AD..skusala som ich niekolko druhov ja som ani po jednom nevedela spat vobec!!!musela som sa dopovat hypnotikami to si teraz pri dietati nemožem dovolit skolabovala by som..vsak aj tak spim denne tak 5 hodin :(

Mám se dobře akorát mi kazí radost trápení zdejších lidiček,viz.můj příspěvek z dneška!

Lustri"seznam.cz..děkuju,moc se těším a napiš nám o tom jak válčíte trochu víc,určitě budou mít všichni radost,chybí nám tu Tvůj měkký slovenský přízvuk-:)))))

Lucka- daj mi prosim Ta este raz Tvoju adresu neviem kde som dala adresar :(( adresy co neviem naspamat neviem :( a už si Ta pridam do online adresara :) ako sa mas?

Ahoj Miss!! Pošli nám prosím Samka at máme nějaké potěšeníčko,děkuji,to je škoda,že nejsi v pohodě,určtě hodně vyřeší samostatné bydlení..měj se hezky a nedej se,krásko naše!

Jirina- Sarma ma teda hrozne ataky :((((( co na to hovoria doktori?

ještě dodatek...samozřejmě,že po bitvě je každý generál..já vše dnes beru a vidím s odstupem času a to moje nebrání AD tak nějak vyplynulo z té doby, kdy jsem touto nemocí začla trpět...tenkrát ještě AD nebyly a tak jsem to měla jednoduché...kdybych do taho spadla později plácala bych se v tom taky,to vím,člověk lehce propadne naději,že mu cokoliv z téch hrůz pomůže...

Ahojte vsetkých Vas zdravim, Dita, Pajka, Evi z Krk, Evka Rokytova, Jirinka, Dasenda, Deina, Lucka, a vobec vsetci...ako panikarite? ja sa nemam velmi dobre rozbehla sa mi panika, stale sa mi toci hlava, citim sa nesvoja a je mi zle, som aj nevyspata a trpim najma tým, že nemame vlastne byvanie..som uplne napata a zatial na to nemam riesenie:( dufam, že s amate lepsie ako ja..ked budem mat trosku cas precitam si co preživate..

Omluva za chyby :)

EviKrk,
á, kápla jsem hřebíček na hlavičku, když jsem Ti psala, že cítím u Tebe samotu. V noci bys měla spinkat a ne přemýšlet. Zdravý spánek:
1. dobré zažívání, netěžké jídlo na noc
2. chodit spát V PRAVIDELNOU DOBU
3. před spaním vypnout mozek čtením něčeho, co nás odtrhne od realiti či poslouchat klidnou hudbu
4. popřípadě užít přír. lék na spaní - spíše uvolnění Persen /100 Kč/

Dášendo !!
je to přesně jak píšeš - ZMĚNIT NAŠE ŠPATNÉ EMOCE
/strach, úzkost, velkou lítost, upjatos, rozdávání se druhým či naopak sobeckost - zabývání se jen sám sebou, závislost atd./

a Jitko,
potom začne funfovat hodně terapeutických postupů, vl. se změníš sama a nikoho k tomu nepotřebuješ, jen popřemýšlet na sebou.

Teď odbočím - u nás na vesnici se dnes v 9 hod. stala HISTORICKÁ KATASTROFA:
- kamion shodil 300 let starou KAPLIČKU /nejstarší na Moravě/
- ženská před ním v autě vyhodila pozdě blinkr a on nechtěl vjet do ní, nejel rychle, ale byl naložený a to se těžko ubrzdí i v 50-tce
- kaplička byla dokonce o 10 let starší než náš kostel, postavili ji v r. 1760 a zvon tam byl z r.1736, ten k úhoně naštěstí nepřišel

Stejně je to nějaké varování ... před 10 lety, r.97 tu byly záplavy podobné jako v Čechách r. 2002, spadlo tu na 60 domů, což byla také katastrofa - nechráníme přírodu, a také se jen honíme, jsme mimo a pak šup, rup a bum!

co napsat,je to úžasné,že tu všichni pro sebe jste nebo jsme a snažíme se vzájemně pomáhat,i když jak vidím nic moc to neřeší.......začínám být skeptická k našim společně se omílajícím radám,povzbuzujícím vzletným myšlenkám,zkušenostem,které stejně nejsou přenosné a málokdo jim uvěří,natož se jimi bude řídit,znova a znova slyšet bojuj,když každý si ten svůj strach stejně v sobě nese dál a nikdo ničemu nevěří,posílen stále se opakujícími atakami,depresemi a smutkem většiny z nás i optimisticky naladěných lidí a to i přes rádoby zázračná AD!! .....já to tedy říkám upřímně,špatný,slabošský terapeut bych byla a vyhodili by mě na hodinu ale kdybych Vás tady neznala a četla jen různé články a poslouchala svou známou paní Mudr.,která mou sestru nadšeně už několik let krmí neškodnými a nenávykovými AD poslední generace,věřila bych,že se něco může změnit,že se z těch sraček po AD leckdo dostane...ale holky a Petře...já už tomu nevěřím!!!!!!!!!!!!!už AD nevěřím!!!!!čtu Vás a vidím svou sestru stále v depresích!!!!!!!!!!!!!!!ještě donedávna jsem koketovala s myšlenkou,že se do téhle léčby neléčby vrhnu taky,to když mě ne a ne opustit vlezlá agorafobie,neměla jsem už léta ataky paniky a podobné hrůzy ale ta agorka se mi za tím krkem uhnízdila, mrcha.....naštěstí jen občas,chtěla jsem být dokonale v pohodě a tak jsem o tom uvažovala ale ted jsem štastná,že jsem do toho nešla,..totální vyrovnanost s tím,jak ted na tom jsem,už nikdy ani chvilinku nebudu o tomto přemýšlet a to ani s nedejbože přicházející depresí ze stáří,či s začínajícím klimakteriem...jsem rozhodnutá,definitivně......Pajko,já vím,že tady všem okamžitě doporučujeme návštěvu doktora a nasazení AD,málokdo to bez nich zvládne,bohužel, tolik bych chlěla všem říct,nechodte do toho,snažte se to ustát a zvládnout vůlí,pevným přesvědčením,že jste v pořádku,Váš organismus je po všech vyšetřeních zdravý,nic se Vám nemůže stát,vydržte to jen s rychlým uklidnujícím lékem,například Neurolem....nezažere se Vám do mozku ten pocit ...já jsem nemocný,já musím!!! užívat léky ale já je nechchci užívat a budu se snažit,se jich zbavovat ale ono to určitě nepůjde,co pak bez nich bude??přece to,co mi do mozku uměle přiváděly,musí tam potom chybět a jak to tedy bude dál,když přeruším léčbu,jak dlouho zase bude trvat než začnou případně znovu účinkovat???..je to dlouhodobý několikaletý pocit,že se léčím,neléčím a nevím co bude dál a to je špatné!..v podstatě je to takový stres bez stresu,protože je potlačovaný!!..o vedlejších účincích AD ani nemluvím,to umělé zadržování emocí a jejich tlumení určitě pro tělo není dobré,ledaže by se člověk rozhodl,být na AD navždy...ale to je strašná představa..no já jsem dnes došla k názoru a jasně vím,i když je to skoro kacířská myšlenka,že mně asi neužívání AD z PP definitivně dostalo,vím,že Pajka je taky nikdy nebrala a proto samozřejmě nemůžeme zevšeobecnovat ale právě ten pocit,že v okamžicích,kdy mi bylo dobře a ty intervaly se stále prodlužovaly,já jsem se na nic neléčila,byla jsem vlastně vědomím úplně zdravá,ten můj mozek mohl zapomínat na ty hrůzy a taky poctivě zapomínal,nepřipomínala jsem si svou nemoc a svoje slabosti denodenním užitím léku a právě tím strachem co bude dál,až ho jednou vysadím...vím,že to mě zachránilo a to jsem ještě netušila,že i při AD může být člověku tak zle,i když je užívá dlouhodobě... prominte mi,jestli jsem Vás nějak svým psaním naštvala,je to můj pocit,nikomu nic nevnucuju,asi byl ovlivněn tím,co jste tu poslední dny napsali...Bára,Duchmary,Evikr,Jiřinka,Pajka,Dituška,Petr,Zuzka,Lama...všem je tak zle a já cítím takovou bezmoc...Lenka se taky neozývá...Dášendo sluníčko naše,prosím,bud tady pro každého vlajkovou lodí,at je Ti dobře,po vysazování,at máme všichni naději....

Petře, vítej. O změně stravování tu kdysi hodně napsal Roman, který se vlastně změnou jídelníčku vyléčil. Dřív tu hodně na to téma psal. Musela to být ještě PP1, možná PP2. Třeba si Pajka nebo Dita vzpomenou, byli tu o hodně dřív než já. Nebo jestli trpíš nespavostí, prolistuj staré panikáře. Poradila bych ti, ale už nějak všechno nepamatuju.

Kde je ta bláznivka?Lucík

Ahoj z hor.
Ani vás nebudu všechny jmenovat, ale jste zlatíčka, že dokážete na člověka hned reagovat a vycítíte, že se něco děje. Děkuju všem.
Jiřínko, z tvého psaní mi vždycky běhá mráz po zádech. Ne proboha ve zlém, ale v tom, jak jste na sebe se Šárkou a ona zase se svou sestrou a ty se svojí sestrou propojeni. Co je ještě věcí mezi nebem a zemí, které normální smrtelník nikdy nepozná a proto si je ani neumí představit. Já vždycky byla moc praktická. Bílé bylo bíle, černé černé. Věřila jsem jen tomu, na co jsem si mohla sáhnout. Ale už jsem svůj názor dávno změnila a věřím, věřím, že je někde něco, nevím jak to napsat, prostě něco.
Snad už vám je líp, moc vám to přeju.
Dnes jsem byla naposledy u té paní, co mi rovnala záda. Moc zvláštní člověk. Už jsem vám o ni psala, škoda, že jsme neměly víc času na povídání. Ale dnes mě zas celou prohmatala, všechno dobrý a pak mi dala ruku mezi lopatky, to mě zabolelo, až snad pálilo. A ona povídá. Že mám oslabené plíce, že to je projev osamocení. Já už otvírala pusu, že ji řeknu, co nás je a ona mě předběhla a povídá. Osamocená můžete být i v početné rodině, ale v srdíčku a na duši jste sama. Říkala, že te´d, když je uvolněné tělo, musím pracovat na sobě, abych dokázala uvolnit i psychiku. Dala mi telefon na svoji kinezioložku, je to prý paní už v důchodu. Pajko, bývalá učitelka. Tak se k ní objednám a začnu léčit duši.
A znovu opakovala, Martino, tos psala i ty. Nepřemýšlet tolik nad ostatníma, nechat všechny žít svůj život, stejně nikoho už nepředělám a začít konečně žít svůj život a myslet na sebe. Ono se to hezky řekne,ale když můj život jsou právě ti mí holomci, moje rodina a nevím, jak se naučím v noci nečučet do stropu a nemyslet na to, jestli jejich život se ubírá správným směrem.
Dášendo, portský nebylo.Ale zas to je možná první známka mojí převýchovy, protože neměli to, co mám ráda a tak jsem si jiné nekoupila.Přece nebudu kupovat nějaký patok, že jo? Když už mám láhev na měsíc, tak aspoň pořádnou.
Dano, ty ses myslím ptala, co beru? Coaxil a čtvrtku neurolu ráno. Ale někdy už ani tu čtvrtku ne. Záleží jak se cítím. Ale když jsem přetažená, nebo hodně cestuju, tak si zas odpoledne vezmu třeba ještě ždibec.
Taky jsem tu něco zahlédla o dešti. Tak u nás nic. Jen zas vítr a zima.
Mějte všichni krásný den.
Kam zmizela Míša, Valentýna, Lenka a ostatní?
To mě připomělo, Valentýno kolik dole? Já jedno nahoře. Bléééééééééé.

Navím už jsem si získal v práci přezdívku "Vomrd", "Hypochondr" a kdoví... kolektiv se proti vám semkne... protože nikdo nevidí co se děje ve vás... ani šéf... a s AD nebudu moci vykonávat tu práci... je totiž náročná na pozornost a odpovědnost.

Dnes jsem narazil v knížce Hladovění pro zdraví od Mudr. Vilmy Partykové na zajímavou tabulku kde se hladovění podrobilo asi 947 lidí s různými chronickými nemocemi včetně 39 lidí s psychickými nemocemi a depresemi. Úspěšnost léčení byla 93% z celkocého počtu asi 30 testovaných onemocnění z toho u psychických poruch a depresí 100% všech 39 se uzdravilo a je jedno jestli měli epilepsii nebo deprese. Škoda, že pochopení pro tenhle způsob léčení a zkušenosti s ním mají jen světoznámi odborníci jimiž se to v knize jen hemží. Když jsem se zmínil u svého lékaře byť jen o tom že bych si udělal klistýr... tak to bral jako psychickou deviaci z toho že mám tělo plné toxinů a napsal mi to tak do zprávy na psychiatrii. A já nemohu k jinému doktorovi aby mě nechal doma tohle vyzkoušet... a nemohu tohle zkoušet a brát AD... a přitom musím mít zdroj přijmů abych pokryl nájem. Takže... je to dobře pojištěno...

AHojky z uplakanýho rána.
Tak i já se přidávám prostřednictvím Šárky k těm, kterým se v tak krásným období rozjely problémy.
Předevčírem se oslabila strachem o svou sestru, která nemohla dýchat, protože má silnou alergii. Šárka chytla velkou úzkost, tak jsem jí dala čtvrtku neurolu, aby se tělíčko zklidnilo a aby usnula. což se podařilo, ráno jela do školy, ale jak vysedla z autobusu, tak zkolabovala. Naštěstí u ní počkali spolužáci, než jsem pro ni dojela, nemohla ani dojít k autu, pak doma do schodů, no byl to horor. Ale ten mě teprve čekal. Uložila jsem ji do postele a sundala jí sluneční brýle a v tý chvíli jsem se lekla, protože na mě hleděl cizí člověk, to byly opravdu oči jak z hororu, neustále ten pohled mám před sebou. Za ty čtyři roky jsme toho prožily už hodně, ale tak silnou ataku s takovými následky už dlouho ne. Kolem poledne se probrala, šla na záchod a zase omdlela /to si vůbec nepamatuje/. no kolem 3 jsem ji začala budit, vůbec to nešlo, nemohla otevřit oči, mluvit, jít, asi po hoďce se trochu rozebrala, ale pořád nic moc. PRoblém byl, že usínala s myšlenkou, že je jí zle a s tím se vlastně i budila a já jsem se jí snažila navíst na pozitivní myšlení. Večer šla zase brzy spát, tak jsem s ní mluvila, aby myslela na něco hezkýho a hlavně na to, že až se ráno vzbudí, že jí bude dobře a bude mít dost energie. Sice se jí dnes trochu točí hlava, to je tím tlakem, ale opravdu vstala bez problémů.
PETŘE, řešíme to přesně tak, jak píšeš Ty, přijímáme vše, co nám život dává i s tím negativnem a snažíme se pracovat s podvědomím. Šárka je ještě mlaďunká a spíš problémy s PP bere, jak píše MAJA, jako handicap a těžko se k ní přes tu mysl proniká. Včera vyzařovala světlo, ale nohy měla ještě hluboko v zemi, pořád převládají rozumové myšlenky a ne ty odlehčující. Mám na tom svůj podíl i já, protože se o ni bojím. Ale to je jen v tu chvíli, kdy se něco děje, protože se mi tělo taky tím úlekem oslabí, ale pak se postavím a jdu dál, protože Šárka potřebuje ne plačtivost, ale oporu a někoho, kdo ji nasměruje. A lítost není na místě, to spíš ubližuje.
ANDULKA to vystihla, je to dlouhá cesta, ne každý to zvládne pomocí myšlenek. Ale už mám odzkoušený, že to funguje.
MAJO, to je zajímavý dotaz, jest-li, kdyby jsme nic nevěděli o PP, by jsme to brali jako slaboštví. Neumím na to odpovědět.
O problémech s PP jsem mluvila s řadou lidí, asi mám na ně štěstí, nesetkala jsem se s žádnou negativní reakcí. Možná je to tím, že vím, komu můžu něco naznačit a před kým si dát raději pozor. A taky je to možná tím, že sama PP netrpím, ale prostřednictvím sestry a dcery o tom vím hodně, protože jsem i sestře byla od prvopočátku po ruce. Manžel ji nechápal, moje mamka taky ne, rodina od jejího manžela z ní udělala neschopnýho člověka, lenocha .... V tý době měla fakt jen mě a pak se to semlelo se Šárkou. Takže tím, že to nemám přímo já, líp se mi o tom mluví.
Rozepsala jsem se až moc, ještě nakonec souhlasím s Martinkou, že když ovládneme svůj strach a obavy, tak máme našlápnuto k pozitivnějšímu myšlení a hlavně řadu myšlenek už si budeme umět zredukovat k našemu prospěchu. Je to dlouhá cesta a ne každému se to podaří. Ale PP není jen o AD, ale i o přístupu a dalších možnostech v našem jednání.
Šárka má jet za 14 dní do Německa, tak jsem jí řekla, že na sobě musí zapracovat, nepřipouštět si nic negativního, aby to zvládla. Tak jsem zvědavá, co bude dál.
DÁŠI, je vidět, že Tobě se to ovládání pocitů daří, je to poznat i z Tvýho psaní, že jsi hodně v pohodě, plná optimismu a jak psala některá z holek, jsi na dobré cestě se AD zbavit úplně. U nás to ještě dlouho potrvá.
Zatím pa

Ahoj moji milí ,

LAMO ,myslím ,že se někteří lidi cítí unavení po AD,mě naopak hrozně nabuzovaly,prostě každý tělo to jinak snáší ,měla by jsi se poradit se svou psych.,nezapomeň ,že jsme tu zde samí laici a fundovaně poradit ve výběru vhodných AD může jen odborník.

DANO ,jo jo zubaři ,to není laciná záležitost ,já tedy mám ještě všechny zuby svý ,takže jen občas zaplatím za bílé plomby :-))
Zub moudrák se prozatím jaksi umoudřil,takže si ho ještě hodlám ponechat.
osteospermum ,bude mít letos opravdu hodně holek zde z chatu :-))ale je to fakt ,pěkná a zářivá kytička:))

ZUZI,procházíš nějak pitomým obdobím ,kéž by Ti pomohli ve stacionáři.

HOLKY ze všeho nejvíc je třeba naučit se pracovat se svým vlastním strachem a obavami,nevím jestli se to naučí každý ale za sebe mohu říct že se to postupně dá,ještě když mě dřív občas chytla ataka ,dokázala jsem zůstat sice roztřesená ale s chladnou hlavou ,nebála jsem se ,vždyť vím o co jde ,neříkám ,že je to příjemné ,ne to nikdy nebude a nemůže být.
Jde o to zvládnout vlastní poplašený mozeček,nepropadat šílenství a že já jsem mu ze začátku mý nemoci propadala až na umření .
Pak jsem chodila na psychoterapii ,kde nám tloukli do hlavy ,že pokud se nenaučíme zvládat vlastní negativní emoce ,nikdy se z toho nedostanem ,tak jsem si to vzala k srdci a postupně to fakt šlo,měla jsem obrovskou radost ,když jsem poprvý v panickým stavu dokázala zachovat klid ,to byla výhra nad Pepčou :-))panika potřebuje vyplašený ,vynervovaný mozek tam má živnou půdu pro své řádění a stále nové zastrašování ,nesmíte se vzdát!

EVI KRK ,jak jsi na tom?co portské ,udělalo Ti alespoň radost ?

mějte pěkný den i když počasí se nám poňekud pokazilo

Lamo, já jsem tohle říkala na psychiatii, AD beru večer a tak do hodiny nemůžu udržet oči, zúží se mi zorničky a jsem pořád ospalá. Řekla mi, že to je jenom dobře, že se alespoň pořádně vyspím. Já na to, že třeba ještě něco potřebuju dělat a ne spát a ona, že si to mám posunout na pozdější dobu a brát to až před spaním. A AD beru 5 měsíců. Taky mě tohle vadí, ted beru první týden poloviční dávku - 15 mg a ospalá už tolik nejsem. Nevysazuj ale ani nesnižuj sama, u tebe je to moc brzy a asi budeš muset ještě vyčkat. Poraď se na psychiatrii. Držím palce, vím, jak to unavuje.