Sebepoškozování

ahojky, mrzí mě, když čtu řádky, v nichž je tolik bolesti, problémů a pochybností. musím napsat, že poslední dny jsou pro mě životní zkouškou a jste to právě vy tady, na které myslím a dáváte mi sílu, pocit, že vše lze nějka překonat.dědeček prodělal další infarkt,a tak se zase starám o téměř slepou babičku. do toho byly ještě zkoušky,j e ni těžko, prý ten kdo neumí milovat sám sebe, nedokáže milovat druhé, tak přemýšlím, co vlastně cítím k prarodičům, když to není láska. moc bych si přála, aby dědeček byl zase v pořádku, ale jestli je jeho čas, tak bych ho chtěla držet za ruku do poslední chvíle a vědět, že umřel jako člověk a moc netrpěl. snažila jsem se být silná, ale moc to nevyšlo, spálila jsem si ruku ani nevím, jestli schválně, prostě jsem ji nechala ležet na pánvičce, kterou jsem odstavovala z ohně, nebolelo to,vůbec, zato výsledek je děsivý, zahnisaný, musela jsem s tím k doktorovi, ale co na tom záleží. záleží vůbec na něčem? na mně určitě ne. mějte se moc moc hezky, škoda jen, že jsem Vás všechny nepotkala na chatu jiného tématu. třeba o paření...Miško, Ivo, Johanko,Anilko......držte se a nepropadejte se níž, divily byste se jak hluboko jde spadnout a přesto to ještě není úplné dno, ač si to myslíte. tam úplně dole to musí být hrozné, když i tady v mezipatře je tolik bolesti a trápení, zase to protahuju, tak létu zdar Dráža

ahoj Ivi,s tím Risperdalem a malými dávkami je to tak, že musíš začít na méně abys zjistila zda nemáš vedlejší příznaky, tyhle tabletky zabírají až za tři čtyři týdny, udržovací dávka je prý tak 2 - 3 mg takže tomu nech čas, víc dělat nemůžeš... řeknu Ti jen tolik, že bys měla psychiatra vyměnit a že by Ti prospěla nemocnice, víc pro Tebe udělat nemůžu... drž se nad vodouMiš, vypadallo to na pokroky ale teď vidím jak hluboko padáš.. nenech to zajít daleko, prosím !!! jsi ještě dost silná aby sis řekla o pomocnou ruku, když to nezvládáš sama. a s tou hádkou si nic nedělej, musíš i Ty chápat že život s "poruchovým" člověkem taky není lehký a partnerům z nás tečou nervy... opatruj se

Ahoj Ivísku,nejlepší je se takhle vyřvat,já to používám bohužel i někdy bez uvědomění,že to po mně bude někdo číst...Tvoje řádky mně trošku nadzvedly.Co takhle se přesunout když nejsi spokojená?Myslim že nemá cenu se takhle s někym přít a dohadovat,zvlážť když jde o Tvůj život...Na to,jakej byl dnešní den jsem docela v pohodě,protože zítra jedu s Danem na chalupu a těším se jak malá,až vypadnu tam,kde mně nikdo hledat nebude,signál tam není a bude tam jedině on,aby mi podal kafe a cígo...:-))blbě bylo asi v poměru dost,ale nějak si to neuvědomuju.Táhla jsem domu vysvědčení s nápisem neprospěla.V tramvaji mi bylo strašně špatně,omdlela jsem a ženská mi vynadala,že jsem nepustila někoho sednout...Ztratila jsem nebo mi někdo ukradl poslední tři stovky,který jsem měla schovaný na přežit na vesnici...Zašla jsem na očkování a ještě k mojí praktický doktorce na změření tlaku a hlavně spíš na pokec.Pokec byl a ona mi po dvaceti minutách řekla,že mám bulimii a musím se léčit.Jako kdybych to nevěděla,jenže jak to řekla,padlo to jako sekera...Potvrdilo se to.Tiše jsem si celou tu dobu nalhávala,že to mám pod kontrolou,že párkrát přece můžu něco sníst a pak se toho zbavit,nebo můžu se najíst když mám chuť a pak zase trochu zhubnout abych nebyla nikomu tak odporná...A pořád dokola,do poslední doby,kdy jsem nemohla jíst a rovnou jsem zvracela,nebo když už jsem něco snědla,zvracela jsem samovolně k nechutnosti k sobě a s fyzický bolesti žaludku...Poslední týden nemůžu chodit.Mám závratě,třesou se mi ruce,hučí mi v hlavě.Mám šíleně podrážděnej krk od toho zvracení,omdlívám a neustále se klepu zimou...Byla jsem svým způsobem smířená,ale nevím co teď budu dělat,nemám chuť ic řešit a pořád doufám,že se to zahojí jako ty poslední jizvy na rukou ze včerejška,kdy jsem po hádce s Danem nemohla nic.Řekal jsem mu všechno,co mám v hlavě,to co jsem se nikdy neopovážila vyslovit,to co si o sobě a o všech upřímně myslím včetně detailů,kdy si přeju,aby někdy přišel někdo cizí na to,jak mi je špatně,litoval mně a postaral se o mně,abych se nemusela neustále o někoho prosit,aby mi pomohl a žadonit,jak mi je špatně...Aby někdo pochopil,co to pro mně je...To samozřejmně nikdo nepochopí,jak to myslím.V tu chvíli jsem pro něj byla vypočítavá svině,která chce něčí lítost a obstárávání chudinství navíc s nálepkou toho,že ho využívám k tomu,abych na to zapomněla...Docela síla,nevim kde se to vzalo...Jenže nebýt jeho,byla bych dávno na tom daleko hůř...Zajímavý,jak o tom píšu,najednou si uvědomuju sílu celýho problému.Ale nemám sílu...Až někdy...Je mi hrozně špatně.

Ahoj všichni,tak jsem dnes byla u toho mýho psychiatra. A je mi z toho divně, dost divně.Řekla jsem mu, že mi je blbě, dost blbě a taky o tom léku, po kterým se v noci počůrávám.Nechtěl tomu věřit. To mě dost dostalo. Tak řekl, že ho vysadíme. A kdybych si neřekla o jiný lék, tak mi nic jinýho nenabídne. Tak jsem dostala RISPERDAL. Mám ho vyzkoušet.Mám si brát půlku a kdyžtak to zvýšit na celej. Ale když jsem četla ten příbalový leták, tak jsem žasla.Je to lék na halucinace apod. Je ale pravda, že je to i na sebepoškozování. Ale takovou dávku, co beru, tak mají brát děti. Připadá mi, že na mě ten lék nebude fungovat v tak malých dávkách. Mám to vyzkoušený u jiných léků. Mám nějakej divnej organismus, vše na mě zabírá teprve ve větší míře. Ať jsou to léky, alkohol apod. No ale zkusím to, jak mi řekl psychiatr. Kdyžtak mu zavolám. Taky jsem se ho ptala jestli bych mohla brát nějaký antidepresiva i ráno, že mám po ránu děsný deprese. On to jasně zamítl. Prý si mám vzít Rivotril. Ale ten je na úzkosti a né na deprese. Ptal se mě jak vypadají ty ranní deprese. Začala jsem mu to říkat a on začal říkat jaký léky mi předepisuje. Tak jsem se přestala snažit a nic už jsem mu neříkala. Objednal mě zase za měsíc. Chtěla jsem mu říct ještě o tom mým problému s jídlem. Když se mě ptal, jak mi je, tak jsem řekla, že blbě a že mám problémy s jídlem. Ale na to vůbec nereagoval. Asi si myslí, že to patří spíš do psychoterapie s psycholožkou. Asi má pravdu. Jenže, když jsem byla minulý týden u psycholožky, tak to bylo takový hodně zvláštní. Viděly jsme se asi po třech měsících. Byla jednu dobu nemocná, pak jsem byla na tý psychoterapii a pak měla dovolenou.Když jsem k ní přišla, byla nějaká divná. Nebylo to takový, jako vždy. byla jsem z toho zaskočená. Ale snažila sem se mluvit. Říkala jsem jí o tom jídlu. Jen poslouchala. Pak mi jen řekla, že tohle už obě známe, že když v tom budu pokračovat, tak že stejně skončím v nemocnici. Pak řekla, že s tím, co dělám, nesouhlasí, ale že to respektuje. Nic víc, nic míň. Bylo to fakt divný. Vždycky se mnou věci rozebírala, byla usměvavá, pomáhala mi porozumět problémům a sama sobě. A teď nic. Fakt mě to zaskočilo. Říkala jsem si, že má asi nějaké problémy, ale když jsem čekala v čekárně, tak se bavila s nějakými lidmi a smála se a když jsem odcházela, tak taky. Fakt tomu nerozumím. Byla jsem z toho hodně zaskočená a hodně smutná. Vůbec nevím, proč se tak chovala.Asi už mě má plný zuby. Ani bych se jí nedivila.V pátek k ní jdu znova. Tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Mám z toho docela strach. Chtěla bych, aby to bylo jako před tím než jsem odjela.No uvidíme.Omlouvám se, že jsem si tady tak postěžovala.Potřebovala jsem si ulevit.Díky za poslech!!!Mějte se všichni moc krásně.

Ahojky holčičky,tak jsem se konečně vrátila z dovolený,na který jsem si opravdu báječně odpočinula,celý výlet se zkládal z deseti dnů ležení na pláži,spaní,sezení na barech a courání po krámech a nočních přístavech...Dostala jsem nabídku k sňatku od jednoho majitele restaurace a v tom městě jsem byla tak heozně díky tomu provařená,že už tam nikdy nemůžu jet...ale ne že by se mi to nelíbilo...Musim se taky pochválit,že jsem vydržela odmítnout od něj pozvání k němu,i když chilkama jsem byla fakt zoufalá,ale Dan na mně pořád čekal a to čekání se opravdu vyplatilo...Bylo to nádherný.Hodně jsem na vás myslela,jak by jste si všechny zasloužily takovouhle pohodičku se vším,co máte rády a aby jste na alespoň chviličku zapomenuly na ty bolístky...Přijela jsem a zjistila jsem,že teda opravdu jsem propadla a čeká mně reparát.Pro dobrotu na žebrotu,udělala jsem totiž než jsem odjela vynikající kousek,když jsme psaly s jednou kamarádkou reparát dřív.Já jsem to nenapsala.Byla jsem strašně nervózní,na záchodě jsem se vyzvracela,pořáně si rozryla ruce nad tím,jak jsem nemožná a vrátila se na místo činu...A Markéta,ta spolusedící,úžasná holka,plakala,což mně samo o sobě drtilo srdce...Napsala ten příklad dobře,ale dala jí na stůl papír se špatnym,nedodělanym výpočtem,který předtím zavrhla a dodělala ten správný.Naše výborná profesorka však argumenty a prosby odmítala a nepustila ji to.Takže jsem musela zakročit.Hrozně jsem se vytočila.Stáhla jsem si rukávy nad jizvičkama a rozletěla se za ní do kabinetu,kam se šla zahrabat,a v amoku,ale s klidnym hlasem,pohodou a prosebně jsem jí to vysvětlila,ona se na mně usmála,pohladila mně po ruce a poslala mně pryč s tím,že Markétě dala další příklad,který vypočítala a tím pádem prolezla...Nervama jsem se složila,přišlo druhý kolo zvracení a hodina a půl brečení nad tím,jak jsem nemožná že nejsem schopná ničeho a nedostanu ani šanci nad tím,jak jsem nemožná a taky štěstím,že jsem kamarádce zachránila prázdniny a pohodu do dalších let,kdy už tyhle zatracený předměty nemáme...Já vim,je to trapný,taky že mi na to nikdo nic neřek a nikomu to nepřišlo hrdinský jenom mně,kdo se považuje za hroznou chudinku,ale mám potřebu někomu říct,že alespoň k něčemu jsem a ne pořád pposlouchat,jak jsem to hrozně zkurvila a co všechno musim odčinit...Strašně bych si přála,aby mi máma řekla,že jsem dobrá když jsem dokázala se udržet na škole,protože když neudělám repec,můžu opakovat,profesorka se mně moc zastává,má mně ráda.Jinak jsem se taky pořezala,když jsem zjistila,jak jsem hnusná když jsem dokázala jenom přemýšlet nad tím,že bych s tim Chorvatem někam šla a uvažovala o něm a ublížila bych svoj lásce...Měla jsem fakt šílenej vztek,i když jsem mu utekla,když mně táhnul pryč a byla jsem v šoku,stejně za to můžu já,jako tehdy jsem za to zase mohla já...Moc velkej výstřih,moc krátká sukně,moc rozpuštěný vlasy...Možná bych měla být ráda že jsem vyvázla jenom s pár modřinama,ale mohla jsem za to já,přehnala jsem to,dělalo mi dobře že se někomu líbím a on mně tam zatáh...Jako tenkrát...nikdy jsem vám to neřekla,ale za všechnu moji minulost jsem mohla já.Neměla jsem ho provokovat a on by mně nikdy nezmlátil a neměla jsem mu odporovat a chovat se líp,nemusela bych tři roky chodit se zlámanejma rukama a monclama...Mohla jsem si za to sama a vyžrala jsem si to...Já už hrozně kecám,mám v sobě pár prášku a pití,který mně snad uspí a zaženou vzpomínky.Četla jsem zběžně vaše příspěvky,ale nic moc jsem z toho nepobrala v tom spěchu,kdy pozoruju naskakující koruny na účtě,táta mně zabije.Doufám tedy,že se máte hezky...Já ano,uvědomila jsem si,že jsem potkala to nejlepší na světě a jsem strašně šťastná...Jste to vy a Dan,kterej mi zachránil život...

Dobrý den všem, je to můj první příspěvek do diskuze a jde více méně o prosbu. Pročítám už tyhle stránky pár týdnu a neměla jsem a ani nemám odvahu svůj problém se sebepoškozováním blíže popisovat/byť nejde o nic tak vážného:)/, ale mám v posledních dnech pocit, že sama nejsem schopná dobrat se toho "PROČ", že pravděpodobně potřebuju někoho kdo mi ukáže cestu "kudy ven". I když si po většinu času když o tom uvažuji myslím, že jsem jen líná neschopná nula, která se řeže... opravdu nevím proč, asi z nudy... a že nemám právo na to obtěžovat psychologa či psychiatra, který má ordinaci přeplněnou lidmi, kteří opravdu trpí, přece jenom si říkám, že by alespoň stálo za to mít tu svoji neschopnost potvrzenou od nestrané osoby. Velmi se ale bojím, jít k někomu jen tak, třeba podle telefoního seznamu. Chtěla jsem Vás proto poprosit, zda někdo z vás nemá kontakt /v Praze/ na nějakou psycholožku či psychiatričku /jedině ženu/, s kterou máte dobré zkušenosti. Předem moc děkuji a přeju všem, aby jste brzy vystoupili "ze tmy do světla":)

tak, můj deníčku :)))v úterý jsem byla na první schůzce ve stacionáři, možná se mezi vás tak úplně nehodím s diagnózou schizofrenie. nadále mám nemocenskou, která asi bude trvat pár měsíců a zůstal mi Rispen, který zvyšujeme na 3 mg, zatím jsem na půlce. všechno to nabírá nějaký směr a i když jsem z toho vyčerpaná tak mám radost... ve čtvrtek jdu znovu za psychiatrou a taky za psychologem na psychotesty podle kterých se pak vybere typ psychoterapie na kterou budu docházet.. budu bydlet v praze a snad to všechno nějak zvládnu..pajko i ostatní... veliká pravda že pro naše nejbližší to je neméně těžké jako pro nás samotné... ta bezmoc musí být hrozná... představme si sami sebe v kůži našich partnerů, určitě to není milá představa... já jsem se teď částečně právě z tohoto důvodu s přítelem rozešla, takže važmě si jich a nenakládejme jim víc než mohou unéstmějte se všichni krásně a ať máte víc světla na své cestě

ještě mě napadl dodatek pro Terezku,neboj, tady tě budeme poslouchat, takže klidně piš,je mnohem horší být se vším sama,takže ti tady nabízím naslouchající ucho.ano, je to jako droga a největší můj průšvih bylo věřit, že můžu kdykoli přetat, protože to mám pod kontrolou a ono to mělo pod kontrolou mě a díky mé nepozornosti a přezíraní se síla toho všeho zvýšila. Takže, jestli budeš mít chuť zase se ozvi. Dráža

Ivo, tvé básničky jsou moc krásné,co bych jiného mohla čekat od krásného a citlivého človíčka jako jsi ty. jsem moc ráda, že mě tady někdo slyší, připadám si hrozně sama tak prázdná jako už dlouho ne, víc mrtvá než živá, strašně unavená, neschopná nic dělat, myslet, prožívat. jediné, čeho jsem schopná je se přesvědčit, že ještě žiju a cítím, třeba i bolest to je jedno, potřebuju se dostat z pod té dusivé černé peřiny, která na mě padla. nemám sílu ani plakat, a tak ráda bych to udělala, ale slzy nikde, vyschly? nemám sílu se o to verbálně dělit, tak jsem ráda, že to můžu alespoň hodit sem. cynicky jsem toto období nazvala zlomená pastelka- ta se taky musí ořezat, aby se s ní zase mohlo začít kreslit. promiňte, že jsem zkazila tu trochu lepší náladu, která se tu začala vyvíjet. přeju všem(zvlášť tobě Ivo) hodně tepla ,naslouchajících uší a chápajících duší Dráža

Ivo, napadlo Tě někdy, že i ten Tvůj Michal může mít své psychické problémky anebo že, aby je neměl musí občas udělat stop v hovorech na taková témata, aby se z toho nezbláznil? Nevím, jestli se dokážeš vcítit do prožívání člověka, který je zdravý a má vedle sebe utrápené klubíčko, které miluje a neumí, není schopen mu pomoci. Zoufalství, tedy nápor na psychiku, to musí být slušně silné... Chci tím jenom říci, že je to náročné vždyky pro všechny zúčastněné...Přeji Tobě a všem tady klidný víkend. Věřím, že návštěvu svého lékaře nevzdáš...

Ahoj Pajko,mě se hubenost líbí, to je pravda. Ale ostatním se to nelíbí a proto chci být hubená. Nebo já nevím jak Ti to popsat, abys to pochopila. Vím, že většině lidí se velká hubenost nelíbí a já se nechci líbit ostatním.Ale když budu hubená, budu spokojená sama se sebou.Ale s tím Michalem máš pravdu. Nic mi neudělal, tak proč ho trestat? Jsem sobec, hroznej sobec.Včera jsem o tom chtěla s michalem mluvit, ale on řekl, že ho to nezajímá. No nebudu to tady rozepisovat do podrobna, ale bylo mi to moc líto. A pořád je. Ale pořád doufám, že se někdy najde chvilička, kdy si s ním o tom promluvím. Ve středu jedu k psychiatrovi kvůli těm lékům a rozhodla jsem se, že mu to tam všechno vyklopím - jak mi je, že hubnu a že to mám v mým pitomým mozku nějaký přeházený.Teď jsem tedy rozhodnutá, ale bojím se, aby mi ta odvaha vydržela až do středy.Dnes je mi nějak divně. Asi z toho včerejšího rozhovoru s Michalem. Ale podle jeho slov budu dělat, že jsem v pohodě a že mi nic není. Tak jedině se se mnou bude bavit. Nic jiného nechce slyšet.Ale aspoň, že to můžu napsat sem.DÍKY, VŠEM MOC DÍKY!!!

ahojky slecny,muzu se pridat?po dlouhe dobe me napadlo najit si na internetu neco o sebeposkozovani a dostala jsem se sem:-)Moc me to prekvapilo ze je tolik lidi se stejnym problemem jako mam ja, krome toho je mi to i lito, tolik jizev a znicenych tel..No, abych se nejak predstavila, rezu se do zapesti, asi rok, a duvod?trpim depresi a kdyz se porezu ulevi se mi, psychicka bolest jako by se zmensovala s tim jak roste ta fyzicka..vlastne vubec nevim jak jsem zacala, jak me mohlo napadnout se porezat?mozna nejaky instinkt.je to jako droga, nemyslite?jednou zacnes a pak uz je tezke se toho zbavit i kdyz chces..

Ivo, fajn, jak reaguješ. Takže spousta pozitiv. Vypíchla bych tohle:"Co jsem záviděla té anorektičce? Skoro všechno. Teda hlavně její postavu. To jak byla hubená. A hlavně asi to, že měla tak pevnou vůli nejíst. Že to dokázala. To jsem jí asi nejvíc záviděla"Mně z toho logicky vyplývá, že se Tihubenost líbí, ale nám tu dokola argumentuješ, že chceš být svou vychrtlostí hnusně odpudivá. V tom cítím konflikt. Taky v tom, že se Michalovi chceš líbit, ale on, především on se na tu Tvoji vychrtlost bude muset dívat. Za co právě jehio chceš trestat? Čím Ti ublížil? Předpokládám, že nebudeš proplouvat dnem se zdrcadlem v ruce a masochisticky se průběžně ukájet pohledem na svou ošklivost...Líbí se mi Tvé verše. Především se mi ale líbí, jak ses nenechala odbýt s těmi léky a zkoušela bez problémů další a další telefony. Myslím, že bys měla brnknout do krizového centra, odpoví určitě i mimopražským, poradí Ti, budou s Tebou mluvit o tom, co se stane, když ten lék vysadíš. dpoví Tvé dotazy. Udělej to! Osobně si myslím, že můžeš v krajním případě brát menší než nejnižší povolené množství anebo vůbec. Dokázalas bez něj přece žít tak dlouho... a pak jsem přesvědčena, že svému organismu ubližuješ drastickým hubnutím mnohem víc...Přeju Ti, aby bylo líp a nemusíš mi nutně odpovídat... jde o to, abys odpověděla sobě :)

tak to máš pravdu Ivi, to se těžko soudí... asi Ti nemohu líp pomoci, bohužel... snad to půjde ustát.. jinak ale na to CKI můžeš i zavolat.. je to non-stop linka a vyslechnou Tě a poradí jak s těmi prášky, zkus to, na tom nezáleží že nejsi pražská

LIDÉ JSOU JAKO PTÁCI:Budeš - li je v sobě,či venku věznitnikdy se nenaučí létat.Oni nepotřebují,abys místo metrového provazuje měla na provazudeseti metrovém,ale aby mělivždyúplnou svobodu!Vždy!A tedy i když si samaa napadají těvšelijaké myšlenky,co chtěly by tusvobodu nabourat !Buď ty sama svobodná....jako pták.

LIDÉ JSOU JAKO PTÁCI:Budeš - li je v sobě,či venku věznitnikdy se nenaučí létat.Oni nepotřebují,abys místo metrového provazuje měla na provazudeseti metrovém,ale aby mělivždyúplnou svobodu!Vždy!A tedy i když si samaa napadají těvšelijaké myšlenky,co chtěly by tusvobodu nabourat !Buď ty sama svobodná....jako pták.

Ahoj Johannko,děkuju moc, že mi chceš pomoci, ale já bohužel nejsem z Prahy. Jsem až z Jablonce nad nisou.Víš, mě jen štve to,proč teda v Liberci / je to půl hodinka autobusem / je psychiatrické odd. kam by ses měla obrátit, když nejsi v pohodě a máš nějaký problém. A oni Tě ještě seřvou, když se chceš jen zeptat na něco kvůli lékům. Jo a mimochodem, na tý psychiatrii mi nakonec řekli ať teda ten lék vysadím a pak ta doktorka v té ordinaci, kam jsem po tom volala, mi řekla ať ten lék v žádném případě nevysazuju. Tak babo raď. Fakt nevím, co mám teď dělat. Mám ho vysadit a bude mi hůř...? Nebo ho nechat a být ráno jako zfetovaná a v noci k tomu ještě pročůraná...?Ach jo.

Ivi, je lepší bejt zdravě naštvaná, kdyby Ti tahle nálada vydržela a neotočila bys ji proti sobě bylo by to jen dobře... jestli jsi z prahy tak bych Ti mohla dát číslo na krizovku a tak Ti helpnou hned a bez řečí, chceš ?

Tak mi to nedalo a zavolala jsem znova do střediska, kde ordinuje můj psychiatr. řekla jsem tý sestřičce, že mi došliléky na spaní a že mám problémy s tím jedním lékem. Řekla, že tam jinej psychiatr není, že mi nemůže poradit. Prý mám zavolat do nemocnice. Tak jsem volala do nemocnice na psychiatrické odd. a řekla jim o co jde. Tam mi vynadali, že je jako obtěžuju a že jestli je můj doktor na dovolený, tak tam musí mít někoho, kdo ho zastupuje. Tak jsem poděkovala a zavěsila. Zavolala jsem ještě do jedné ordinace, kde můj psychiatr někdy orčdinuje. Tam mi dali k tel. teda jednu psychiatričku. Tak jsem jí řekla o co jde.Ta zase říkala, že mě nezná, že mi nemůže takhle radit apod. Jen dodala ať ten lék nevysazuju a počkám do středy, kdy tu psychiatr bude.No tak jsem si moc nepomohla. Akorát jdu k němu o den dřív, než jsem objednaná.Ale převlíkat do středy budu asi každou noc.No nic. Jsem pěkně naštvaná.

milá Ivo,fascinuje mne jakou něhu v sobě máš pro jiné a kolik odporu pro sebe samou... ta básnička je přeci velice procítěná...přála bych ti abys tolik citu měla sama pro sebe, abys na sebe nahlížela s touž něhou a laskavostí