Z psychického, fyziologického ani kulturního hlediska není lhostejno, co jíme ani jak jíme. Už v roce 1924 napsal Karel Čapek (O české kuchyni) toto: "U nás se proti jiným zemím nepěkně jí; především se nepěkně servíruje. Ušetřte si polovičku práce s přípravou oběda, ale přidejte si čtvrtinu práce s úpravou stolu. Není třeba si k večeři oblékat zrovna smoking, ale také není třeba si k večeři zout boty a vyhrnout rukávy, jako by se měl v potu tváře kydat hnůj. U nás se z jídla nestala denní společenská událost rodiny; ale opět si myslím, že tady není tak vinen muž, který se prostě vrhá na předhozené jídlo, jako hospodyně, která si nedá práci se slavnostní úpravou stolu; co platno, tuhle válku o vyšší životní úroveň českého člověka může vyhrát jen regiment žen.